Ankara je pro Evropu dějinnou křižovatkou
Spojené státy v sobotu oslavily 250. výročí svého vzniku. Pro amerického prezidenta Donalda Trumpa to byla příležitost opět zdůraznit klíčový bod jeho globální politické strategie – Amerika na prvním místě. Faktem ale je, že vojenská a stále ještě ekonomická dominance USA ve světě je dnes paradoxně doprovázena nacházením nové, více izolacionistické identity, což přináší i postupnou ztrátu důvěry u amerických spojenců.
Ta od počátku roku prakticky denně "roztávala". Stačí připomenout nevybíravý tlak na Dánsko, aby se vzdalo ve prospěch USA Grónska nebo konflikt kolem neochoty Evropanů přidat se k americké operaci proti Íránu, což přineslo Trumpovo hněvivé vyjádření, že NATO je pouhým "papírovým tygrem". Poslední tečkou bylo Trumpovo vyjádření, že by se nadcházejícího summitu nezúčastnil, kdyby jeho hostitelem nebyl turecký prezident Recep Tayip Erdogan.
Dlužno dodat, že právě v okamžiku "evropské vzpoury" kvůli Íránu oznámil Pentagon, že pro alianci už nebude poskytovat některé důležité vojenské schopnosti: celou útočnou skupinu letadlových lodí, ponorky schopné odpalovat dálkové střely, hlídkovací a tankovací letadla a 50 stíhacích letounů F-16 a F-15.
Urgentně asi nehrozí, že USA se z NATO okamžitě stáhnou – to Trumpovi nedovolí americký Kongres. Nicméně je jasné, že pro současného amerického prezidenta není obrana Evropy "svatou povinností". A dá se očekávat, že tomu tak nebude ani u jeho nástupců.
Obrana Evropy se stává tématem jednání i na základě principu transakční bezpečnosti. Evropa musí už nyní platit za americké zbraně dodávané na Ukrajinu.
Pro Evropany fakticky začalo období jakéhosi NATO 2.0 v němž musí začít spoléhat více na své vlastní vojenské kapacity a schopnosti. Stále ale významně závisí na světové vojenské supervelmoci: ve zpravodajských službách, v protivzdušné obraně, ve strategické vzdušné přepravě a v neposlední řadě i v jaderném odstrašení.
Přední německý vojenský expert Christian Mölling v rozhovoru pro list Süddeutsche Zeitung střízlivě popsal stav, ve kterém by NATO mohlo fungovat: USA z něj nezmizí ale Evropa ponese hlavní břemeno v oblasti konvenčních zbraní. Nedojde k přerušení vztahů, ale k přerozdělení odpovědnosti za obranu.
Musí to ale být zároveň doprovázeno celkovým přehodnocováním efektivnosti nejen obranné ale i zahraničně-bezpečnostní politiky Evropské unie.
Třeba i proto, že vydávat pět a možná i více procent na obranu v případě, že Američané budou svoji podporu Evropě dále zmenšovat, nemusí být politicky průchodné. Zvlášť když starý kontinent mohou čekat tektonické politické změny, a to nejen po prezidentských volbách ve Francii příští rok v dubnu.
Evropa tak čeká poněkud nejistá budoucnost.
Miloš Balabán, Právo