Bitva o Hormuz může otevřít spory i o další úzká hrdla světové ekonomiky

Konec konfliktu v Íránu je zatím v nedohlednu. Příměří mezi Spojenými státy a Íránem fakticky skončilo a nezdá se, že by bylo možné dosáhnout nějaké mírové dohody se kterou počítalo před měsícem podepsané memorandum o porozumění. Maximem teď je, že konflikt nevyeskaluje do dalšího kola plnohodnotné války. I přes vzájemné údery a protiúdery obou válčících stran se nicméně zatím nezdá, že se k tomu schyluje. Pravdou nicméně je, že se pohybují na velmi tenké válečné hraně.

V každém případě, to, co před téměř pěti měsíci začalo jako americko-izraelská operace za oslabení íránských jaderných schopností a oslabení íránských spojeneckých sítí na Blízkém východě se nyní změnilo ve vyostřený spor o kontrolu nad jednou z nejdůležitějších globálních námořních tepen – Hormuzský průliv.

Jde o hodně. Pokud nakonec dojde k tomu, že se ocitne pod trvalou kontrolu USA nebo Íránu mohlo by to znamenat začátek konce volného průchodu na otevřeném moři, konceptu, který byl po staletí nezpochybnitelným základem globálního obchodu.

Jen pro připomenutí: historie zná jediný příklad, kdy jedna země zpoplatnila průchod přirozenou námořní trasou. Bylo to Dánsko, které vybíralo poplatek za proplutí Öresundskou úžinou, a to v letech 1429 -1857. Lodě, které ho zaplatily získaly ochranu dánského loďstva před piráty.

Takže pokud dnes "ochranný poplatek" chtějí inkasovat Íránci nebo Donald Trump se svým dvacetiprocentním mýtným za "bezpečnostní doprovod" (i když tato idea vydržela pouhý jeden den) není to nic nového. Ovšem i když svět de iure íránskou pravomoc nad Hormuzským průlivem neuznává některé lodní společnosti se tomu fakticky přizpůsobily.

Podle sdělení nově vytvořeného íránského "Úřadu pro průliv v Perském zálivu" dosud s ním koordinovalo proplutí více než 200 lodí. Ropným tankerům měl být účtován poplatek 1-2 dolary za každý barel ropy. Zkasírování velkého tankeru tak mohlo Teheránu přibližně přinést okolo dvou milionu dolarů (přibližně 42 milionů korun).

I v kontextu oslabování či dokonce rozpadu stávajícího mezinárodního řádu, což se může dotknout i mezinárodních námořních zákonů, včetně Úmluvy OSN o mořském právu, může být "monetizace" Hormuzu potenciální inspirací pro další země, které leží v blízkosti dalších "úzkých hrdel" globálního obchodu, aby využily svoji geografii jako zbraň.

Podle analytiků nezávislé norské společnosti pro energetický výzkum Rystad Energy jich nyní máme ve světě deset. Patří sem mimo jiné Malacký průliv mezi Malajsií a Indonésií, Tchajwanský průliv nebo průliv Bab el-Mandeb spojující Indický oceán s Rudým mořem. Všechno jsou to tepny, přes které denně proudí značná část globálního obchodu. A jejich "zdanění", ač to teď vypadá velmi divoce, by mohlo podle Rystadu přinést do pokladen kontrolujících zemí až 136 miliard dolarů ročně.

Zatím je realitou, že do válečné hry o Hormuz opět vstupují jemenští Hútíové, kteří chtějí podpořit svého íránského spojence uzavřením průlivu Bab el-Mandeb. Prochází tudy 10-12 procent globálního obchodu primárně z Asie do Evropy. Mohly by tím výrazně zasáhnout i Saudskou Arábii, která kvůli problémům v Hormuzu nyní využívá pro export ropy ropovod vedoucí do přístavu Janbú u Rudého moře. Saúdové mohou touto trasou vyvážet až asi 5 milionů barelů ropy denně, přičemž celková kapacita ropovodu je 7 milionů.

Bitva o Hormuz tak nakonec může mít dalekosáhlé geopolitické dopady daleko od něj. 

Miloš Balabán, Lidovky.cz