Bouřící Francie je v ekonomické pasti

Francouzský prezident Emmanuel Macron musí na konci svého desetiletého mandátu přihlížet eskalaci tří krizí – politické, ekonomické a sociální, které dostávají Francii do stavu chaosu.

Protivládních protestů o uplynulém víkendu se napříč Francií zúčastnilo 550 tisíc lidí. Problémem je, že se se na ně nabalili i extremisté, kteří útočili na policejní stanice, radnice a obchody, zapálili i historickou radnici v Limoges. Škody jdou do stamilionů eur.

Spouštěčem protestů se stala nespokojenost středoškoláků s nefunkčním vzdělávacím systémem i rozpadající školní infrastrukturou. Rozšířily se mezi ostatní vrstvy občanů nespokojených se selhávajícími veřejnými službami a rostoucími životními náklady.

Bruno Cautres, expert pařížského Centra pro politický výzkum, k víkendovým událostem poznamenal, že jsou "vyvrcholením různých mobilizací", které vznikly z frustrace z vysokých daní v kombinaci s významným státním dluhem a deficitem, který brání vládě uspokojit veřejné požadavky.

V polovině letošního roku činil francouzský veřejný dluh 3,6 bilionu eur, což představuje 119 procent HDP. Jeho růst letos nedosáhne ani půl procenta, míra inflace dosahuje tří procent. Vláda plánuje pro příští rok deficit ve výši pěti procent HDP, což zvedne veřejný dluh na až 122 procent HDP.

Ekonomičtí experti varují, že Francii mohou být naordinována "ozdravná opatření" Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou unií a Evropskou centrální bankou, která ovšem sníží HDP a kupní sílu o dvacet procent. Nechce se ani domýšlet co by to mohlo vyvolat.

Francouzská politika je zcela ochromená. Mluví se o vyčerpané "páté republice". Pomůže jí výzva ke klidu v Macronově projevu k národu, když je většinou občanů chápán jako "prezident bohatých", který se dívá na lid svrchu?

Parlament je rozdělen do třech protichůdných táborů – levice, středu a krajní pravice – které nedokážou dosáhnout kompromisu. Parlamentní demokracie je paralyzována a občané nevidí jinou možnost než hlasitě vyjádřit svou nespokojenost na ulicích.

Ani "Nepoddajná Francie" Jena Luca Melénchona, ani Národní sdružení Marine Le Penové nemají recepty na řešení krize. Melénchon volá po zrušení dluhu, tedy bankrotu. Le Penová chce zvýšit deficit o 2-3 procenta a naordinovat skrytý "frexit" – zkrácení příspěvku do rozpočtu EU o polovinu. Teď se ale hlavně profiluje jako politička, která je schopna prosadit zákon a pořádek, což jí může získat další hlasy v prezidentských volbách.

Situace je vážná. Na sobotu jsou ohlášeny další protesty, 5. listopadu má proběhnout generální stávka. Od pondělí je ve hře i možnost vyhlašování lokálních zákazů vycházení.

Země galského kohouta se tak nachází v hluboké politické a ekonomické krizi, která má a bude mít negativní vliv na vývoj v celé Evropské unii.

Miloš Balabán, Právo