Česko potřebuje zbrojní ekosystém. Vláda by měla zvážit i Schularickův návrh

Válka na Ukrajině byla "bezpečnostním budíčkem" pro Evropu, který mimo jiné přispěl k rychlé renesanci evropského obranného průmyslu po jeho útlumu v době vybírání "mírové dividendy" po skončení studené války. Příliš mu ani nepomohla 20letá "afghánizace" evropských armád – soustředění většiny kapacit na jednu vojenskou misi, což nevytvářelo podmínky pro jejich modernizaci.

Největší ozbrojený konflikt v Evropě od konce druhé světové války spustil postupné přetváření obranného průmyslu v jeden z "motorů" hospodářského rozvoje Evropy, který má dokonce pomoci přebít některé její ekonomické problémy. Proto do něho směřují desítky miliard eur podpory od Evropské unie.

Zbrojaři hlásí i rekordy ve výrobě a exportu zbraní. Podle výroční zprávy ministerstva průmyslu a obchodu dosáhl český vývoz vojenského materiálu loni 115,4 miliardy korun. Meziročně vzrostl o 21,3 miliardy, tedy téměř o 23 procent. Oproti roku 2021 je hodnota vývozu více než sedminásobná.

Posilování ozbrojených sil

Téměř polovina exportu směřovala na Ukrajinu. Skutečný podíl přitom může být ještě vyšší, protože některé státy tam posílají materiál nakoupený v Česku. Podle prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiřího Hynka nemá řada zemí dostatečně rozvinutý obranný průmysl, přičemž chce ukrajinským ozbrojeným silám pomoci, a proto v Česku nakupují vojenský materiál a dodávají ho na Ukrajinu.

Hynek očekává vysokou poptávku po vojenském materiálu i v příštích letech, neboť země po celém světě si začaly uvědomovat nebezpečí lokálních i globálních konfliktů. Bezpečnostní situace není dobrá, a proto budou ozbrojené síly posilovat a doplňovat své vojenské kapacity.

Směrem k politikům, zbrojařům a vojákům nedávno zvedl varovný prst Moritz Schularick, prezident Kielského institutu pro světovou ekonomiku (IfW). Ten v reakci na bezprecedentní zbrojní injekci německé spolkové vlády na modernizaci Bundeswehru ve výši sedm set miliard eur (zhruba 17 bilionů korun) varoval před jejich neefektivním využitím. Domnívá se totiž, že velká část peněz má jít na zastaralé technologie, jako jsou tanky a fregaty.

A dodal: "Máme sice hodně kapitálu, spoustu průmyslových znalostí a v některých oblastech stále špičkové technologie, ale nemáme stovky tisíc lidí, kteří by chtěli nastoupit do tanků a jít na frontu. To znamená, že místo více vojáků je potřeba více pilotovaných vozidel a tam, kde je to možné, spoléhat na umělou inteligenci, robotiku, drony a satelitní technologie."

Schularick také upozornil, že musíme mít výrobní kapacitu, aby bylo možné potřebné zbraňové systémy rychle a v dostatečném množství vyrobit, pokud by došlo na nejhorší. Co z toho vyplývá pro Česko? Stát by měl věnovat maximální pozornost budování a udržování uceleného a fungujícího "zbrojního ekosystému".

Centrální koordinátor vojenských nákupů

Ukazuje to "národní zbrojní šampion", holding CSG. Ten byl schopen propojit primární výrobu vstupních surovin pro zbrojní výrobu se zahraničními zbrojními akvizicemi – od Evropy přes USA až po Indii –, což snižuje míru zranitelnosti kvůli výkyvům na globálním trhu řady komodit. Pozitivní je posílení naší soběstačnosti ve výrobě těžkých vozidel, speciální elektroniky nebo velkorážové munice. Ochromení jedné z nejdůležitějších globálních námořních cest, Hormuzského průlivu, kvůli íránské válce je v této souvislosti velkou lekcí.

Stále máme co dohánět v podpoře propojení státu, univerzit, vysokých škol a soukromé sféry, a tím i ve větší cílené podpoře technologickým inovacím. Ostatně, CSG byl schopen podpořit technologické startupy v oblasti obrany a bezpečnosti s duálním využitím pomocí investičního fondu s kapitálem 150 milionů eur (přibližně 3,615 miliardy korun).

A možná by měla i česká vláda přemýšlet o Schularickově návrhu, aby byl jmenován centrální koordinátor vojenských nákupů. Měl by to být někdo, kdo je vybaven politickou mocí, spojuje průmysl, startupy a ministerstva, dokáže odstranit třenice a soustředit vše na klíčový cíl – přispět k vyšší efektivitě zbrojních výdajů a maximalizaci podpory hospodářského růstu zbrojní výrobou.

Možná to zní jako sci-fi, ale to byla před pár lety i představa, že na zajištění obrany země bude nutné vydat pět procent HDP.

Miloš Balabán, Lidovky.cz