Co je v sázce nejen pro Brusel ve hře o Grónsko?
Grónsko se dostalo do centra globální politiky poté, co znovuzvolený americký prezident Donald Trump prohlásil, že ho Spojené státy potřebují pro zajištění své národní bezpečnosti a obranu "svobodného světa". Dánsko, které Grónsko stále spravuje, i když má autonomní statut, se ho má zřeknout. Vůči spojenci v NATO používá nevídaný nátlak: když nevyhoví hrozí uvalením vysokých cel na jeho produkci, nevyloučil ani použití síly.
Jaké je pozadí této geopolitické partie? Hodně jde o suroviny. V Grónsku se nachází pravděpodobně největší naleziště kovů vzácných zemin mimo Čínu, které mají zásadní význam pro výrobu sofistikovaných zbraní nebo zelených technologií. U grónského pobřeží by se mohlo vytěžit až 52 miliard barelů ropy, představujících tři procenta prokázaných světových zásob.
Grónsko omývají vody strategicky důležitého Severního ledového oceánu. Přes něj se mohou kvůli globálnímu oteplování otevřít dosud nedostupné mořské cesty, což změní globální obchod. Námořní plavba Severní mořskou cestou podél severního pobřeží Ruska zkrátí cestu mezi Evropou a Asií o čtyřicet procent bez potřeby využívat Suezský průplav.
Rusko k tomu buduje potřebnou infrastrukturu i vojenské základny. Aktivní je i Čína: prohlásila se za "přiarktickou zemi", a v Grónsku už investuje do těžby surovin.
USA na to hledí s nevraživostí, vnímají to jako ohrožení svých bezpečnostních zájmů. Lze připomenout, že USA mají na základě smlouvy s Dánskem z roku 1951 odpovědnost za obranu Grónska a provozují zde základnu kosmických sil.
Díky rozruchu kolem Grónska jeho premiér Múte Bourup Egede znovu otevřel otázku získání úplné nezávislosti na Dánsku. Mluví o potřebě zbavit se okovů "koloniální epochy" referendem o úplné nezávislosti. Gróňané podle jeho slov nechtějí být ani Dány, ani Američany. Jenže nemůže být nezávislost jen formální s ohledem na počet Gróňanů
kterých je necelých 57 tisíc? Dánsko tak mohou v roli "ochránce" největšího ostrova světa fakticky vystřídat Spojené státy. Cena pro ně problémem není – týdeník The Economist ji odhadl na 50 miliard dolarů.
Problém má ale Evropa. pro kterou je Trumpova hra o Grónsko signálem, že USA s ní nemusí úplně sdílet pohled na Ukrajinu jako prioritní geopolitické téma. Naléhavější může být pro Trumpa "odtlačení" Ruska a Číny z amerického předpolí a zajištění dodávek klíčových surovin.
Není to součást jakési nové verze Monroeovy doktríny, která má obnovit americkou hegemonii nad západní polokoulí, což naznačuje i tlak na obnovení kontroly nad Panamským průplavem? Vytyčování staronových zájmových sfér vlivu právě začíná a Evropa se ocitá mimo hru. Nejen v Bruselu musí přemýšlet co bude následovat.
Miloš Balabán, Právo