Co znamenají nové Trumpovy hrozby
Hormuzský průliv a jeho zprůchodnění zůstává středobodem americko-íránského konfliktu i když to v jeho počátku americký prezident Donald Trump rozhodně nepředpokládal. Přesto tento týden tvrdil, že jeho hlavním cílem stále je zabránit Íránu získat jaderné zbraně.
Co se ale aktuálně odehrává? Trump dal tvrdě najevo svou nelibost nad jednáním Ománu s Íránem ohledně řízení lodní dopravy průlivem, jímž běžně prochází přibližně pětina světových dodávek ropy a významná část zemního plynu. Zmíněné jednání dokonce směřuje k určité dohodě, podle některých představitelů blízkých k jednání by se obě země mohly podělit o kontrolu nad průlivem. Omán má být přitom v jednání příznivější vůči Íránu než vůči USA, místo toho, aby působil jako neutrální aktér.
Zřejmě proto šéf Bílého domu pohrozil Ománu, že ho za to zasype bombami, přestože sultanát působí desítky let jako strategický partner Spojených států v Perském zálivu.
V úterý navíc Trump na své sociální síti Truth Social zveřejnil mapu průlivu se slovy "Území USA". Je to samozřejmě jen "virtuální anexe" cizího území, což je ovšem prolomením dalšího tabu v mezinárodní politice. Naznačuje ale, že americké síly mohou v průlivu zůstat i dlouhodobě.
Američané se ale zjevně pokouší hrát s Teheránem složitou šachovou partii. Trump nařídil svým vyjednavačům, aby přerušili rozhovory s Íránem.
V této souvislosti unikla z Bílého domu informace, že dochází ke změně strategie: místo dalšího útoku na Írán jej ekonomicky přitisknout ke zdi, protože Trumpovi vadí neochota Teheránu přijmout americké požadavky.
Na druhé straně Trumpův vyjednavač a zeť Jared Kushner po svých blízkovýchodních jednáních uvedl v televizi Fox News, že rozhovory mezi USA a Íránem byly "pravděpodobně intenzivnější a velmi pozitivní".
Teherán má být zároveň udržován v nejistotě – proto se počítá s pokračováním americké námořní blokády a americký ministr financí Scott Bessent v polovině srpna 2026 oznámil, že Washington připravuje proti Teheránu "historicky bezprecedentní sankce."
Celková korekce strategie, kdy místo vojenských operací je důraz na diplomatické manévry a ekonomický nátlak, může být ovšem vynucena i poklesem amerických vojenských kapacit.
Podle údajů washingtonského prestižního Centra pro strategická a mezinárodní studia je nyní v amerických zásobách méně než 827 raket systému protivzdušné obrany Patriot a méně než 278 raket mobilního protiraketového systému THAAD. Tato čísla představují výrazné vyčerpání předválečného arzenálu, který CSIS odhadl na 2200 raket Patriot a 452 raket THAAD.
Šest měsíců od zahájení války v Íránu a tři měsíce před volbami do Kongresu není na obzoru nějaký zásadnější průlom. Naopak Trumpovi narůstají domácí ekonomické a politické náklady za válku.
Miloš Balabán, Právo