Další premiér končí předčasně. Odráží to krizi britské politiky

V předvečer desátého výročí referenda, které rozhodlo o vystoupení Británie z Evropské unie, přišla země o dalšího premiéra. Rezignaci na post šéfa labouristické strany a tím i britského předsedy vlády včera ohlásil Keir Starmer.

Brexit se zjevně stal momentem, který vedl k dlouhodobé politické nestabilitě. Starmer je už pátým politikem v průběhu dekády, který předčasně skončil v premiérském sídle v londýnské Downing Street.

Když v čele své strany vyhrál téměř přesně před dvěma lety britské parlamentní volby, nebyl to ani tak odraz velké víry voličů v lepší politiku labouristů, nýbrž spíše rozčarování ze čtrnáctileté vlády konzervativců. Ti zvláště po odchodu země s EU vládli chaoticky a s chabými výsledky.

Labouristé zdědili po konzervativcích podle profesora politologie Manchesterské univerzity Roberta Forda "ruiny a popel". A voliči věřili, že Starmer bude alespoň schopen dostat zemi z ekonomické mizérie na růstovou trajektorii. Jenže k tomu nedošlo.

Nepodařilo se zastavit růst životních nákladů, hlavně za energie a dopravu, snížit daně pro hospody a malé obchody, pohnout s nedostatkem bytů a vyřešit úpadek vodárenských společností. Nefunkční zůstala Národní zdravotní služba a problémy se kupily i s dopady nelegální migrace.

S německým kancléřem Friedrichem Merzem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem sice Starmer dokázal vytvořit evropské trio, které stojí v čele podpory Ukrajiny, jenže to na voliče asi příliš dojem nedělá.

Rozhodující verdikt nad Starmerem vynesl debakl labouristů v květnových místních a regionálních volbách. V nich v Anglii přišli o 1496 křesel a ztratili vládu ve Walesu. Volby naopak ukázaly strmý růst podpory Reformní strany Nigela Farage, který výrazně přispěl k odchodu Británie z EU. A též fakt, že "duopol" labouristů a konzervativců v britské politice se chýlí ke konci, protože i konzervativci utrpěli nemalé volební ztráty.

Rezignací Starmera a volbou nového lídra, kterým se s velkou pravděpodobností stane v současnosti bývalý populární starosta Velkého Manchesteru a nově poslanec Andy Burnham, labouristé zatahují za záchrannou brzdu.

Burnham je charismatičtější než Starmer, prosazuje silný stát a podporuje sociální spravedlnost. Přetavit to v konkrétní činy bude ale v současné situaci opět složité.

Navíc je bez zkušeností v zahraniční politice. Manévrovat Británii v rozbouřeném geopolitickém moři v zádech s Donaldem Trumpem, který neváhal Starmera i politicky ponižovat, nebude žádný med.

A dost možná, že zemi mohou čekat i předčasné volby, neboť ty řádné mají být až v roce 2029. A v Británii podobně jako ve Francii a v Německu v nich může jít o zásadnější politickou změnu ve prospěch sil, které vidí svět zcela jinak než "tradiční" strany.

Miloš Balabán, Právo