Diplomatická naděje

Kyvadlová diplomacie mezi Moskvou, Paříží, Washingtonem, Berlínem a Kyjevem je v plném proudu. Ač se nám to nemusí líbit spustila jí ruská strategie znovu otevřít otázku bezpečnostního uspořádání v postsovětském prostoru se středobodem na Ukrajině, kde se střetávají zájmy Západu a Ruska. Moskva je opět brána vážně. Možná to byl jeden z hlavních cílů ruské strategie i když se mluví se o ruské invazi na Ukrajinu. Zatím nicméně nepadl jediný výstřel.

Střetávají se ale těžké váhy globální politiky. Do Moskvy vyrazil francouzský prezident Macron, který má zjevně ambici převzít vůdčí roli v evropské zahraniční politice po Angele Merkelové. Několik hodin jednal se svým ruským protějškem Putinem. Může být jejich jednání začátkem řešení krizové situace? Je asi ještě brzy dělat zásadní závěry.

Dva signály mohou být důležité. Putin na společné tiskovce prohlásil, "že učiníme všechno, abychom našli kompromisy, které všem vyhovují." Macron pak už v Kyjevě při jednání s prezidentem Zelenským řekl, že za jeden z klíčových úkolů v nejbližší době považuje rozsáhlý dialog o společných bezpečnostních zárukách a všechny strany konfliktu vyzval k dodržování minských dohod o urovnání situace na Donbasu.

Macron je tak nyní zjevně prostředníkem mezi Moskvou a Kyjevem. Má to ještě jeden efekt: vrací Evropu do hry při řešení krize. Muziku ovšem netvrdí Brusel nýbrž Paříž s Berlínem.

Kancléř Scholz přitom nemá jednoduchou pozici: musí udržet rovnováhu mezi tlakem Američanů na tvrdší politiku vůči Rusku a německými ekonomickými zájmy. A jistě zaznamenal vyjádření bavorského premiéra a předsedy CSU Södera, že by se Západ neměl výhradně zabývat nastolováním nových "červených čar" v ukrajinské krizi, ale spíše nabídnout Rusku nějaké alternativy, které by byly výhodné pro obě strany.

I přes razantnější postoje vůči Rusku je naznačují i Američané. Odmítli sice ruské požadavky na písemné garance, že bude vyloučen vstup Ukrajiny do NATO a že vojska NATO rozmístěná ve východní Evropě se stáhnou na pozice z roku 1997. Připustili ale možnost nerozmisťovat bojové jednotky a raketové systémy na Ukrajině i ruských inspekcí u systémů protiraketové obrany v Rumunsku a Polsku na základě reciprocity. A jsou připraveni uzavřít k tomu i smlouvy.

NATO bylo ve své odpovědi méně flexibilní. Rusy odbylo konstatováním, že NATO je obranný svazek, který pro Rusko nepředstavuje hrozbu". Tím je pro Alianci vše vyřízeno a dál není o čem jednat.

Christian Esch v Der Spiegel se podivil, jak je možné, že NATO, kde prim hrají USA reagovalo tak neobratně a citoval ruského ministra zahraničí Lavrova, který označil dopis z Washingtonu jako "vzor diplomatické slušnosti", kdežto za autory "ideologizované" odpovědi z Bruselu se stydí. Esch dodává, že nechce s Lavrovem souhlasit, když Kreml cynicky hraje na nervy svých sousedů, ale v tomto konkrétním případě má Lavrov pravdu.

Hraje se hodně složitá partie. Důležité je, že naděje na diplomatické řešení trvá.

Miloš Balabán, Právo