Do řešení konfliktu na Blízkém východě vstupuje Čína

V pondělí byla rozhodnutím amerického prezidenta Donalda Trumpa spuštěna operace "Projekt svoboda" jejímž cílem mělo být "vyčistit Hormuzský průliv". Byla představena jako "služba světu" americkým námořnictvem jež zajistí bezpečné proplutí průlivem pro více než 1550 nákladních plavidel s 22 tisíci námořníky.

Po 48 hodinách, kdy se podařilo eskortovat jen dvě lodě, Trump operaci pozastavil. Důvod? Údajně žádost Pákistánu a dalších zemí v zájmu dokončení a podepsání mírové dohody.

Zda tomu tak skutečně bylo není jasné. Na stole ale má být jednostránkové memorandum o ukončení války - o něm se může vyjednávat, i když Trump zároveň Íránce varuje, že pokud nebude dosaženo dohody začne je znovu bombardovat.

Berme to s rezervou. Američané se od vyhlášení příměří 8. dubna v Perském zálivu vyhýbali možnosti eskalace konfliktu navzdory tomu, že občasné ozbrojené střety s Íránci pokračovaly. Došlo k nim i po zahájení operace "Projekt svobody".

Předseda Sboru náčelníků štábů generál Daniel Caine k tomu prohlásil, že "v tuto chvíli je vše pod hranicí obnovení vojenských operací". Hranice mezi zdrženlivostí a eskalací přesto zůstává velmi tenkou. Nicméně jak Íránci, tak i Američané jsou si vědomi toho, že návrat k "totální válce" není receptem na úspěch.

Teď je ale důležité položit si otázku, co je v pozadí v pozadí náhlého amerického obratu s pozastavením námořní operace. S velkou pravděpodobností je to Trumpovo jednání v Číně s jejím lídrem Si Ťin-pchingem příští týden. Čína by jistě mohla sehrát v řešení konfliktu významnou roli, ostatně Trump v posledních týdnech několikrát naznačil, že Peking pomohl dostat Teherán k jednacímu stolu.

Včera jednal v Pekingu íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí se svým protějškem Wangem Yi o "bilaterálních vztazích, regionálním a mezinárodním vývoji". Americký ministr zahraničí Marco Rubio vyjádřil naději, že Peking uplatní na Teherán svůj vliv, aby uvolnil svůj "škrtící úchop průlivu", což může být i v čínském zájmu, neboť Čína je největším odběratelem íránské ropy.

Navzdory tomu může za to Peking od Washingtonu i něco chtít.

Ministr Arákčí teď do Washingtonu vzkazuje, že "neexistuje vojenské řešení politické krize" a že "USA musí být opatrné, aby nebyly zataženy zpět do bažiny."

Obě strany konfliktu jsou nicméně pod tlakem a obě musí uvažovat pragmaticky. Američtí analytici si kladou otázku, jak dlouho potrvá, než růst inflace v USA vyvolaný děním v Hormuzském průlivu donutí Trumpa ustoupit. Pro íránské vedení je též rizikové, aby ekonomika byla dále ruinována válkou.

Dostat se ale k nějakému "mírovému kompromisu" bude ještě komplikované. Celý svět ovšem na rozuzlení konfliktu netrpělivě čeká.

Ekonomická cena války je už nemalá.

Miloš Balabán, Právo