Evropské dilema v rozbouřených geopolitických vodách

Americký prezident Donald Trump provedl zásadní obrat ve vztahu k Ukrajině a Rusku. Uzavřel dohodu s Vladimírem Putinem o dodávkách nafty, pozastavil proti němu "ďábelské sankce" a přitlačil ke zdi Ukrajinu omezením americké vojenské podpory. A přidal kritiku ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že nechce válku ukončit podle Trumpových not – tedy ústupky vůči Rusku.

Na světlo světa se dostávají plány byznysové spolupráce Ruska a USA, včetně možnosti, že Američané koupí plynovod Nord Stream, aby mohli dodávat ruský plyn do Evropy. Ozývají se hlasy, že Amerika zradila Evropu a Ukrajinu. Není to, ale spíš jen potvrzení změny americké geopolitické strategie? Teď se vážně uvažuje o schůzce Trumpa, Putina a čínského lídra Si Ťin-pchinga příští měsíc v čínském Šen-čenu v rámci summitu Asijsko-pacifické ekonomické spolupráce. Že by předehra dělení sfér vlivu?

Evropa, která u jednání nebude se nyní potýká se schválením svého rozpočtu, což je především odrazem vnitropolitických problémů ve dvou nejsilnějších zemích EU - Německu a Francii.

Velkým bolehlavem je i Ukrajina. Americký obrat Unii zaskočil, Brusel se pouze omezil na prohlášení podpory Zelenskému. Francouzský prezident Emmanuel Macron slibuje, že Evropa Ukrajinu nikdy neopustí.

Karty ale v rukou příliš nemá. Nemůže nahradit trojí americký vojenský monopol – systém včasného varování proti odpálení balistických raket, protiraketový systém Patriot a satelitní komunikační systém Starlink. Washington teď užití těchto nástrojů na Ukrajině omezuje.

Evropská unie sice poskytla Ukrajině podle Kielského institutu pro světovou ekonomiku finanční a vojenskou pomoc ve výši 237 miliard eur a uvalila na Rusko 21 sankčních balíčků nicméně to nepřineslo Kyjevu rozhodující vojenskou výhodu v boji s Ruskem. A bude Evropa schopna poskytnout Ukrajině dalších téměř 80 miliard eur, které po ní chce Zelenskyj nad rámec půjčky ve výši 90 miliard poskytnuté na tento a příští rok?

Belgický premiér Bart de Wever v pondělí překvapivě prohlásil, že je čas normalizovat vztah s Ruskem, protože bez úplné podpory USA není Evropa schopna válku úspěšně ukončit, a to ani vojensky, ani ekonomicky. A bývalý šéf německé CDU a předseda zahraničního výboru Bundestagu Armin Laschet uvedl, že německé zdroje nejsou neomezené a musíme se tudíž soustředit na to, jak ukončit konflikt diplomatickou cestou.

Kdo by ale mohl za EU s Ruskem vyjednávat? Najít "evropského Witkoffa" je oříšek. Naznačilo to vyjádření nejmenovaného evropského diplomata pro web Politico: "Volba toho, kdo bude jednat musí být založena na tom, co přinese největší hodnotu, nikoliv na osobních mocenských bojích nebo narcistických preferencích." Fakticky tak diskvalifikoval předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou nebo unijní šéfdiplomatku Kaju Kallasovou. Teď se mluví o finském prezidentovi Alexandru Stubbovi, který "umí Trumpa" a prý rozumí i Rusům.

Witkoff jednal tento týden v Oslu se Zelenským a zástupci klíčových zemí EU, pak vyrazil za Putinem do Petrohradu. Co přesně se zde odehrálo nevíme. Z vyjádřeních ruské strany plyne, že nechce jen ukončení války ale možná i širší dohodu o nové poválečné bezpečnostní architektuře.

Trump ohlásil, že chce dosáhnout dohody o ukončení války na prosincovém summitu G20 na Floridě. Není jisté, že je to reálné. Nicméně platí, že se tam může rozhodovat o podobě evropské bezpečnosti na několik příštích desetiletí. Evropa má tak možná poslední šanci, jak obstát v rozbouřených geopolitických vodách.

Miloš Balabán, MF Dnes