Hledání „symbolického“ vítězství. Unikne Trump z íránské války bez ztráty tváře?
Americká válka s Íránem se zanedlouho potáhne už šest měsíců a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by mohla brzy skončit. Symbolem "nehybnosti" je zablokovaný Hormuzský průliv. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se ho podařilo v dohledné době otevřít.
Zajímavé ale je, že Írán s Ománem oznámily, že se po dvou měsících jednání blíží k dohodě o režimu plavby pro komerční lodní dopravu přes průliv. Z Teheránu zaznělo, že dohoda může být uzavřena, pokud nebude "žádná externí strana v tomto procesu bránit".
Nepochybně tím byly myšleny Spojené státy. Americký prezident Donald Trump ale minulé úterý na konto dění kolem Hormuzu prohlásil, že bylo dosaženo velkého pokroku, což lze vyložit i tak, že se intenzivně jedná i v diplomatickém zákulisí.
Bývalý Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton v rozhovoru pro katarskou televizi Al Džazíra uvedl, že je přesvědčen o tom, že prezidentská administrativa intenzivně vyjednává s Ománem, aby k otevření průlivu skutečně došlo. Podle Boltona Trumpovým cílem je, aby klesla cena benzínu pro americké spotřebitele a nějaké geostrategické úvahy o Blízkém východě jdou stranou. Americká vnitřní politika s listopadovými kongresovými volbami má přednost.
Podle řady zdrojů se v Bílém domě už vedou diskuse o tom, jak vycouvat z "neplodné války". Na takový scénář tlačí především nejvyšší americký generál – předseda Sboru náčelníků štábů Dan Caine. Má mít i spojence – viceprezidenta J.D. Vanceho, ministra zahraničí Marca Rubia a šéfa CIA Johna Ratcliffa.
Trump sice odmítá nasazení pozemních vojsk proti Íránu, ale stále věří, že intenzivní letecké bombardování může Írán donutit k dohodě o ukončení války za jeho podmínek. Jenže to podle Caineho není úplně realistický předpoklad. Ubývají totiž americké zásoby klíčové munice.
Podle údajů washingtonského prestižního Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS)je nyní v amerických zásobách méně než 827 raket systému protivzdušné obrany Patriot a méně než 278 raket mobilního protiraketového systému THAAD. Tato čísla představují výrazné vyčerpání předválečného arzenálu, který CSIS odhadl na 2200 raket Patriot a 452 raket THAAD.
Americkou bojeschopnost to sice úplně neochromí, přesto se muniční deficit stává vážným problémem. Svědčí o tom i signály o přehodnocování americké vojenské strategie vůči Íránu. Na veřejnost se například dostal mail vysokého vojenského činitele amerického Ústředního velení (CENTCOM), který obsahoval žádost o sdělení "nových nekonvenčních způsobů, jak vyvíjet tlak na Írán". Zároveň ale Trump uvedl, že Spojené státy vedou s Íránem "nenápadná jednání" a naznačil důraz na zvyšování ekonomického tlaku na Teherán.
Nelze se ale zbavit dojmu, že místo ucelené strategie Američané spíše stále improvizují a je patrné, že před zahájením operace proti Íránu nebyla provedena dostatečná strategická rozvaha, jak se může vyvíjet a jaká rizika jsou s ní spojená
Má to i geopolitický přesah: americká vyčerpanost s Íránem aktuálně podlamuje ukrajinskou schopnost čelit ruským útokům balistickými střelami, neboť Ukrajina nemůže očekávat, že od Američanů patrioty dostane. A to může vést k tomu, že Ukrajina bude při jakýchkoliv jednáních o ukončení války s Ruskem v nevýhodné pozici.
Washington teď možná bude muset hledat podle CNN nějakou cestu, která nabídne Trumpovi minimálně "symbolické" vítězství ve válce s Íránem, jež se může pokusit prodat americkému lidu. Otázkou samozřejmě je, zda je to vůbec možné…
Miloš Balabán, Lidovky.cz