Íránská válka na horské dráze: konec v nedohlednu, chaos trvá

Vlna těžkých amerických úderů na Írán v noci na čtvrtek byly odplatou za středeční překvapivý útok íránskými balistickými střelami na americké síly v blízkovýchodním regionu. Potvrdilo se, že pět měsíců po zahájení konfliktu není na obzoru jeho konec. Připomíná horskou dráhu: válečnou eskalaci střídá pokus o příměří a diplomatické vyjednávání, které je ale vzápětí torpédováno vzájemnými útoky.

Memorandum o porozumění, uzavřené v polovině června, které mělo vést k nějaké mírové dohodě mezi Spojenými státy a Íránem je už spíše jen cárem papíru, který nikdo nebere vážně. Jedinou "jistotou" je uzavřený Hormuzský průliv přes který nemohou do světa putovat dodávky ropy a plynu. Konflikt se navíc rozšiřuje o čemž svědčí snaha spojenců Teheránu, jemenských Húsiů, zablokovat další průliv Bab el-Mandeb mezi Rudým mořem a Indickým oceánem pro námořní přepravu.

To ale není vše: v boji proti Íránu se začíná výrazněji angažovat Saudská Arábie a samozřejmě je stále připraven i Izrael. Do konfliktu už se vmísila i Ukrajina dronovým útokem na íránskou loď přepravující přes Kaspické moře vojenský materiál do Ruska. Jaký mohl být motiv Kyjeva? Třeba přesvědčit Bílý dům, že Ukrajina je cennější než američtí spojenci v NATO, kteří se zdráhají poskytnout USA přímou pomoc ve válce s Íránem.

Platí ale rovnice: čím více aktérů je zapojeno, tím složitější se stává řešení krize. Zároveň to ale mění mocenskou rovnováhu a náklady spojené s tímto konfliktem na širší šachovnici. Do popředí se dostává souboj o regionální hegemonii mezi Íránem a Saudskou Arábií.

Jaký prostor pro manévr teď má americký prezident Donald Trump, který musí vnímat, že sedmdesát procent Američanů válku odmítá? Zvýšení frekvence leteckých útoků na civilní infrastrukturu může přinést humanitární katastrofu a odsouzení takové strategie ve světě. Nemluvě o tom, že íránská asymetrická odpověď by zákonitě přinesla další zvýšení cen ropy, klidně 150 dolarů za barel.

Pozemní invaze nepřipadá v úvahu. Vždyť jen ke kontrole Hormuzského průlivu

by muselo být podle expertů nasazeno 150 tisíc vojáků, což je dnes science-fiction. V úvahu připadá i zesílení ekonomické blokády Íránu. Přinesla ale dosavadní podoba blokády nějaký zásadní průlom?

Plnohodnotný návrat k jednacímu stolu s Íránem je pak blokován tím, že v Teheránu mají navrch radikálové, kteří nejsou moc ochotní se "Satanem" vyjednávat. Paradoxně je to ovšem výsledek "dekapitace" íránského vedení v první fázi konfliktu. Na obzoru tak není jeho urovnání. Spíše nás čeká pokračování válečného chaosu.

Miloš Balabán, MF Dnes