Íránský mír je křehký a polovičatý
Íránský konflikt připomínal v uplynulých dnech jízdu na horské dráze. Křehké příměří, které platilo od 8. dubna se otřásalo v základech, když došlo eskalovaly boje v Libanonu mezi Izraelem, teroristickým hnutím Hizballáh a Íránem a střety mezi americkými a íránskými vojsky v Perském zálivu.
Americký prezident Donald Trump pak na poslední chvíli zarazil rozsáhlý útok na íránskou vojenskou a energetickou infrastrukturu. Měli ho od něj odradit i telefonáty lídrů monarchií v Perském zálivu, kteří se obávali íránské vojenské odvety. Trump následně obrátil o 180 stupňů: oznámil, že brzy bude podepsána rámcová dohoda s Íránem o ukončení konfliktu.
Po hodinách nejistoty, zda se to opět nemíjí s realitou, hlavně kvůli protichůdným signálům z Teheránu, nakonec přišlo v noci na pondělí oznámení o tom, že obě strany podepíší v pátek má v Ženevě memorandum o porozumění.
Trump věren svému stylu prohlásil, že na rozdíl od neúspěchů předchozích amerických prezidentů zajistil "velkou dohodu", která přinese "mír a bezpečnost celému regionu".
Namístě je ovšem více střízlivosti. Memorandum pouze vytváří prostor k jednání o ní, které má trvat šedesát dní, ve kterých bude pokračovat příměří a otevře se Hormuzský průliv.
Jejich středobodem bude íránský jaderný program. Viceprezident J.D. Vance mluví o tom, že Íránci souhlasili s tím, že nebudou vyrábět, obstarávat ani kupovat jadernou zbraň.
Jenže Trump hrozí, že obnoví vojenské útoky, pokud Teherán nepřistoupí na konečnou dohodu o svém jaderném programu.
Může ale šéf Bílého domu dosáhnout lepší jadernou dohodu než tu, kterou vyjednal s mezinárodní podporou jeho předchůdce Barack Obama? Trump ji nicméně v roce 2018 vypověděl.
Teherán zároveň vzkazuje, že jednání o jaderném programu proběhne pouze v případě uvolnění zmrazených 24 miliard dolarů. Otazník se vznáší i nad tím, zda dojde i k zastavení bojů v Libanonu, když je Izraeli jakákoliv dohoda s Íránem proti srsti. Varovné je v této souvislosti vyjádření ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira, že "Izrael není dohodou mezi USA a Íránem vázán". Jakákoliv válečná eskalace na libanonské frontě může tudíž torpédovat pokračování americko-íránského jednání.
Podobně výhrůžně lze chápat nedělní prohlášení Nejvyšší národní bezpečnostní rady Íránu o tom, že "konečná jednání budou odložena až po naplnění závazků druhé strany podle memoranda". Američané se tak pohybují při jednání obrazně řečeno v minovém poli.
A Trump může být navíc konfrontován se dvěma nepříjemnými otázkami: Přinesla válka, kterou většina Američanů nechtěla, nějaké zásadnější výsledky, jež by ospravedlnily její náklady? A nemůže teheránský režim považovat svoje přežití po americko-izraelském útoku za faktické vítězství?
Miloš Balabán, Právo