Izraelský volební pat. Scénářů je několik

První izraelské parlamentní volby po brutálním teroristickém útoku palestinského Hamásu na Izrael před třemi lety, po němž následovala válka o Gazu byly očekávány s napětím. Dokonce se o nich mluvilo jako o referendu ohledně dalšího politického osudu nejdéle sloužícího izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.

Ten v závěrečné fázi své kampaně neváhal použít silný kalibr: šířil obrázky hřibovitého mraku nad Tel Avivem, které byly vytvořeny umělou inteligencí s poselstvím buď já, nebo apokalypsa.

Motivace jít k volbám byla silná. Hlasovalo téměř osmdesát procent voličů, což byla nejvyšší volební účast od roku 1999.

A jejich hlavní verdikt? Netanjahu není vyřazen z boje. Jenže anijeho koalice, ani opoziční koalice bývalého náčelníka generálního štábu izraelské armády Gadima Eisenkota zřejmě nedosáhnou na většinu v Knesetu.

Netanjahuova strana Likud je sice nejsilnější stranou, ovšem izraelská politika se točí kolem budování koalic.

V následujících týdnech se tak pravděpodobně odehraje politický zápas mezi Netanjahuem, který bude chtít zůstat u moci a během tří desetiletí prokázal, že je velký politický stratég se schopnostmi toho dosáhnout.

Do Eisenkota jsou naopak vkládány naděje části veřejnosti, že dlouholetého premiéra od moci odstaví.

K volebnímu patu paradoxně přispěla velká volební účast izraelských Arabů, kteří tvoří pětinu izraelské populace. Byl to odraz jejich touhy svrhnout Netanjahuovu pravicovou koalici v níž dominovali politici tvrdé protiarabské linie - ministr financí Becal'el Smotrič a ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben-Gvir.

Izraelští Arabové získají v Knesetu místo současných deseti 16-18 míst, arabské strany nebudou moci být odsunuti na vedlejší kolej a ignorováni jako tomu bylo v minulosti.

Všechno naznačuje, že bez podpory arabských stran nemůže dojít k sestavení vlády.

Netanjahu takový postup pochopitelně rezolutně odmítl. Eisenkot by o tom možná mohl snad uvažovat, protože opozice šla do volebního boje na platformě "kdokoli, jen ne Netanjahu". Nicméně zatím platí, že Eisenkotovi spojenci – Avigdor Liberman a bývalý premiér Naftalli Bennett spolupráci s arabskými strany odmítají.

Přesto David E. Rosenberg z izraelského deníku Haaretz došel k závěru, že "pravděpodobně nejpravděpodobnějším" scénářem je vznik Eisenkotovi menšinové vlády. Tudíž asi s arabskou podporou, což by bylo prolomením politického tabu.

Vyloučit se nedá ani scénář, že se nikomu nepodaří sestavit vládu a pak bude nutné vypsat další volby. Izrael s tím má nemilou zkušenost, když se v letech 2019-2022 konaly patery předčasné parlamentní volby, což zemi dostalo do stavu permanentní politické krize.

Teď není vyloučeno její opakování.

Miloš Balabán, Právo