Jak půlrok války s Íránem oslabil Spojené státy

Válka, kterou před šesti měsíci zahájily USA a Izrael proti Íránu měla být blesková. S cílem rychle zlikvidovat íránský režim i jeho jaderný program. Odstranění vůdce Alího Chameneího a dalších vrcholných činitelů islamistické zem v úvodu konfliktu bylo prvním krokem. Už 11. března prohlásil americký prezident Donald Trump, že Amerika válku vyhrála. Nebyla to pravda. Ani pět týdnů intenzivního bombardování k vítězství nevedlo.

Washington nečekal, že Írán zablokuje Hormuzský průliv, kudy prochází pětina globálního exportu ropy a plynu. Ani to, že zaútočí raketami a drony na americké základny v zemích Perského zálivu spolu s jejich energetickou infrastrukturou. Byl to strategický šok s rizikem kolapsu světové ekonomiky. Rostoucí ceny benzínu v USA se staly pro Trumpa největším politickým problémem války.

Proto došlo 8. dubna k vyhlášení prvního příměří. Od té chvíle trvá stav "ani válka, ani mír" s občasnými ozbrojenými střety. Patovou situaci neprolomilo červnové memorandum mezi Íránem. Dohoda počítala se šedesátidenním příměřím, v jehož rámci mělo dojít k vyjednání mírové dohody. Jenže diplomatická jednání zamrzla a mír je v nedohlednu.

Teherán považuje kontrolu Hormuzu za "jadernou zbraň". Blokováním úzké námořní cesty přivodil ekonomické problémy velké části světa. Ovládat průliv je pro Írán klíčová součást geopolitické a strategické moci.

Američané s tím nijak nepohnuli. Bohaté monarchie Zálivu si uvědomily, že je americký patron není schopen úplně ubránit a začaly hledat vlastní bezpečnostní alternativy. Ukazuje to vznik trojstranného vojenského spojenectví Saudské Arábie, Turecka a Pákistánu.

A možná budou zálivové státy hledat způsoby, jak s Íránem vyjít, třeba i za cenu, že uznají jeho právo na kontrolu průlivu s vybíráním poplatků za jeho proplutí. Írán už vede o novém režimu kolem Hormuzu jednání s Ománem. Bez Američanů.

Těm navíc dochází zásoby sofistikovaných raket i přesto, že válka byla krátká. Velení americké armády už opatrně naznačuje, že by bylo dobré najít "cestu ven".

Vojenské údery teď střídají "nevídané" protiíránské ekonomické sankce. Mají postihnout nejen Írán, ale i země, které s ním obchodují. Jenže v tom je potíž – patří mezi ně Čína. Peking by mohl Washingtonu pořádně zatopit, což Trump před zářijovou návštěvou čínského lídra Si Ťin-pchinga v USA nepotřebuje. Sankce tak Írán na kolena nejspíš nedostanou i přesto, že jeho ekonomická situace není dobrá.

Americký konzervativní politolog Robert Kagan v úterním článku pro časopis The Atlantic konstatuje, že Írán donutil dominantní světovou mocnost v konfliktu ustoupit a pravděpodobně z něj vyjde, alespoň dočasně, silnější.

Trump naopak kvůli válce dramaticky ztrácí podporu americké veřejnosti. Rozhodnutí jít do války se stalo jeho strategickou chybou.

Miloš Balabán, Právo