Jednota a německé sólo

V krizi kolem Ukrajiny se zdůrazňuje, že NATO opět prokazuje jednotu, o které někteří politici v minulých letech pochybovali. Nejznámější je výrok francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o mozkové smrti Aliance.

NATO demonstruje svoji vojenskou sílu vysíláním vojenských kapacit na východ Evropy, některé členské země v čele s USA podporují Ukrajinu i dodávkami zbraní. Zapojilo se i Česko dělostřeleckou municí.

Jedna dělící linie ve vztahu k Rusku přesto Západ rozděluje. "Anglosféra" v NATO, tj. USA a Velká Británie se ne úplně shoduje především s Německem i s Francií, jak k Rusku přistupovat. To znamená, že se neshodují klíčoví západní političtí, ekonomičtí a vojenští hráči.

To má historické kořeny až v letech studené války. Stačí připomenout myšlenku prezidenta De Gaulla o Evropě od Atlantiku po Ural, Brandtovu východní politiku nebo navázání užších ekonomických vztahů mezi Německem a SSSR v sedmdesátých letech minulého století. Tehdejší kancléř Schmidt jejich význam shrnul do věty, že když přítel s přítelem obchodují, tak do sebe nestřílí.

A bez ohledu na zhoršení vztahů po roce 2014 kvůli anexi Krymu se Německo a Francie své politiky vůči Rusku nevzdaly. Stáli za vznikem minských dohod, kancléřka Merkelová pravidelně jednala s prezidentem Putinem, minulý rok Macron s Merkelovou zaskočili EU návrhem na summit s ním, a nakonec před dvěma týdny Macron navrhl jednat o novém systému evropské kolektivní bezpečnosti s Ruskem. Před zprovozněním je plynovod Nord Stream 2 z Ruska do Německa jako pojistka německé energetické přestavby.

Německo je teď u některých spojenců i Ukrajinců na pranýři za svoji neochotu dodávat na Ukrajinu zbraně. Co se ale tím hlavně ukázalo? Dodávky zbraní proti Rusku se jeví německým politikům jako "červená čára", která má opět svoje kořeny v historii. Nikoliv náhodou kancléř Scholz prohlásil, že takové rozhodnutí je založeno na událostech posledních let i desetiletí. A Robert Habeck, spolupředseda Zelených a ministr hospodářství odmítl odříznutí Ruska od platebního systému SWIFT a ve Spiegelu dokonce řekl, že je třeba přemýšlet o nových sférách byznysu s Ruskem, které pomohou oběma zemím vyjít ze stavu konfrontace.

Mnohým Evropanům a Američanům se taková politika nelíbí. Ve Wall Street Journal vyšel článek "Německo - spolehlivý spojenec USA? Ne". Prezident Biden ovšem kolem Německa našlapuje na rozdíl od Trumpa opatrně, což ukazuje jeho rozhodnutí nebránit dostavbě Nord Stream 2. Německo prostě potřebuje v nové geostrategické situaci, kdy musí USA čelit vzestupu Číny.

Německo jistě sleduje vlastní zájmy a priority. Podle všeho je naznačil velitel německého námořnictva viceadmirál Schönbach v Dillí slovy, že je-li teď globálním rivalem pro Západ Čína je lepší mít Rusko na své straně. Za přílišnou otevřenost zaplatil funkcí, nicméně jistě je to odraz širší debaty za kulisami. Nemůže tak dění kolem Ukrajiny nakonec vyústit v překvapivé konce?

Miloš Balabán, Právo