Jednota v ohrožení?

Česká velvyslankyně v EU Edita Hrdá v odpovědi na dotaz portálu Politico Europe co budou hlavní výzvy pro Evropu v letošním roce odpověděla, že to budou výsledky ruské války na Ukrajině.

Zároveň zmínila dvě vážné otázky: zda se podaří zachovat jednotu Unie, a zda je schopna v dlouhodobější perspektivě hrát roli globálního hráče. Inspiruje to k přemýšlení.

Evropa byla za necelý rok od ruské invaze nucena přejít do krizového režimu. Masivně politicky, ekonomicky a vojensky podpořila Ukrajinu, přijala miliony ukrajinských uprchlíků, spustila rozsáhlé protiruské sankce. Zahájila manévr k odklonu od ruských energetických zdrojů a začala spolupracovat s novými dodavateli. I přes nemalý zpětný dopad války a sankcí na ekonomiky členských zemí Unie zatím dokázala udržet, i když s dílčími problémy, jednotu.

Fungování ve "válečném režimu" má nicméně své limity. Brzy může vyvstat problém, jak se postavit k dalšímu vývoji války. Střední Evropa a Pobaltí (s výjimkou Maďarska) chtějí úplnou porážku Ruska a obnovení ukrajinské suverenity nad celým územím. Je to reálné?

Podle diplomatického korespondenta New York Times Stevena Erlangera Německo a Francie podporují Ukrajinu, pochybují ovšem o udržitelnosti pomoci. Neočekávají dobytí Krymu Ukrajinci a jsou vstřícnější k jednáním s Ruskem. Po dvaceti letech od invaze USA do Iráku se opět vrací Rumsfeldova "nová" a "stará" Evropa.

Na stole jsou i další žhavé problémy. Podaří se zvládnout nákladnou rekonstrukci Ukrajiny v situaci, kdy se Evropa potýká s ekonomickou krizí a musí řešit nákladný klimatický obrat? Je přislíbená perspektiva ukrajinského členství v EU a NATO vůbec reálná? Skepse u mnoha členů obou svazků je nepřehlédnutelná.

A pak je tu otázka, zda válka na Ukrajině posílila nebo naopak oslabila ambici Evropy více vystupovat jako vlivný globální ekonomický a bezpečnostní aktér.

Závislost na neruských energetických zdrojích vytváří podle bývalého ředitele britského think tanku Chatham House Robina Nibletta nové závislosti. Tentokrát na USA a Kataru. K tomu lze přiřadit i prohloubení evropské bezpečnostní závislosti na Spojených státech, které ještě posílily svoji dominanci v NATO. Představy o evropské strategické autonomii, jako paralelního projektu vedle Aliance berou za své.

Německo a Francie se mohou zároveň dostat do sporu s Washingtonem ohledně vztahů s Čínou. S říší středu chtějí udržovat obchody na kterých existenčně závisí nemalá část jejich ekonomiky. Spojené státy ale chtějí spíše Čínu politicky, ekonomicky a bezpečnostně izolovat, protože ji vnímají jako hlavního geopolitického konkurenta. Nemusí být jednoduché vybalancovat tento rozpor. V každém případě německý kancléř Scholz už Peking navštívil a chystá se sem i francouzský prezident Macron.

Česká zástupkyně v Bruselu tuší, že rok 2023 bude perný i pro českou zahraniční politiku.

Miloš Balabán, Právo