Když Poláci a Ukrajinci sundají rukavice bolí to celou Evropu

Ukrajině by bylo bez Polska v boji s ruskou agresí těžko. Varšava dosud poslala Kyjevu vojenskou a ekonomickou pomoc za 3 miliardy eur, polské území slouží jako tranzit pro dodávky západních zbraní a samozřejmě nelze pominout ani přijetí asi tří milionů ukrajinských uprchlíků, kteří utíkají před válkou. Obě země často demonstrovaly před světem pevné spojenectví.

Zákaz dovozu ukrajinského obilí do Polska kvůli tomu, že poškozuje polské zemědělce, ale vyvolal konflikt. Prezident Zelenskyj za řečnickým pultem OSN nejprve jedovatě poznamenal, že se některé země sice tváří solidárně, nepřímo ale podporují Rusko, po čemž následovala kaskáda ostrých reakcí, které vyvolávaly dojem, že se Poláci chystají přehodnotit svůj postoj k východním sousedům. Premiér Mateusz Morawiecki se dokonce nechal slyšet, že jeho vláda už nebude Ukrajince vyzbrojovat.

Vědomí, že agresivní Kreml si dnes sotva co přeje víc než spojenecké roztržky, ale nakonec nebezpečný kolotoč přibrzdilo. Volodymyr Zelenskyj se setkal s polským prezidentem Andrzejem Dudou a ministři zemědělství začali intenzivně debatovat o tom, jak obilný uzel rozetnout. Záhy pak vyšlo najevo, že i Morawieckého mimořádně ostrá slova mají svůj širší kontext – Polákům už prostě zbraně došli. Vše, co mohli poslat, poslali a sklady jsou nyní prázdné.

Kde se tedy stala chyba, že na povrch vyvřely vášně? Zdá se, že se ukrajinské diplomacii zkrátka nepodařilo porozumět posunům v polské vnitřní politice. Země má před parlamentními volbami a vládní straně Právo a spravedlnosti jde o třetí vítězství v řadě. Nemůže tak ignorovat zájmy své voličské základny - polských zemědělců, kterým příliv levnějšího ukrajinského obilí komplikuje život. A to tím spíše, že na ni dotírá konkurenční uskupení Konfederace, které sází na protiukrajinskou rétoriku a v průzkumech se dostalo už na třetí místo.

Není v ukrajinském zájmu, aby se tvrdí národovci podíleli na výkonu moci. Zelenského výpad jim nicméně nahrál. A budiž řečeno, že strategičtěji přemýšlet by měli také v Bruselu. Pro Polsko a další země na východních hranicích Unie je zemědělská stabilita mimořádně citlivým tématem a její narušení přílivem levnějšího ukrajinského obilí může způsobit vážné politické turbulence.

Zároveň platí, že jakýkoliv další náhlý spor mezi Ukrajinou a evropskými zeměmi může nepříznivě ovlivnit jejich rozhodování o další pomoci. V této souvislosti připomeňme, že na konci roku mají lídři sedmadvacítky hlasovat o balíku, který by Kyjevu poskytl v součtu až 74 miliard eur.

Je-li nějaké heslo, kterým by se dnes v Evropě potřebovali lídři řídit, než začnou veřejně něco říkat, pak je to ona notorická poučka, která připomíná, kolikrát je dobré měřit, než dojde na řezání.

Miloš Balabán, Právo