Korejský scénář pro Ukrajinu?

Bývalý ukrajinský ministr obrany Andrij Zahorodňuk varoval před přehnanými očekáváními ohledně ukrajinské protiofenzívy proti Rusům. "Nemyslím, že je to poslední šance Ukrajiny. Je to šance. Ale neměli bychom očekávat, že tohle bude konec příběhu. Nemůžeme realisticky mluvit o ukončení války jednou protiofenzívou", uvedl.

Americký vojenský expert Michael Kofman připomíná historické poučení: bojové operace, trvající přes rok budou pravděpodobně trvat ještě několik let a bude velmi složité je ukončit.

Rizika protiofenzívy proti silné ruské obraně jsou nemalá. Západ ale stále věří, že další dodávky západních zbraní, které byly přislíbeny prezidentovi Zelenskému v Německu, Itálii, Francii a Británii automaticky přispějí k zásadnímu přelomu. Jenže Západ sám se už přibližuje k hranici svých možností poskytovat zbraně v neomezeném množství. Proto třeba americké tanky Abrams doputují na Ukrajinu až na podzim.

Ani záplava zbraní nicméně podle Kofmana neodstraní hlavní deficit: ztráty ukrajinské armády v těžkých bojích v nichž padlo i mnoho vojáků vycvičených v NATO. Nyní je armáda složena z nově mobilizovaných a nedostatečně vycvičených bojovníků. a Kyjev má velmi málo času na jejich řádný výcvik. Navíc další personální zdroje nejsou nevyčerpatelné, a v potaz je nutné brát i krizový stav ekonomiky - ukrajinský HDP loni poklesl o více než 30 procent.

Richard Haass s Charlesem Kupchanem ve Foreign Affairs varovali, že "Kyjev by neměl riskovat sebezničení při honbě za nedosažitelnými cíli." Západu ani Kyjevu se to samozřejmě snadno neposlouchá. Je ale otázka, zda se upínat na plány s nejasnou perspektivou a neposuzovat věci i s ohledem na udržení perspektivní budoucnosti Ukrajiny.

Proto se začíná stále mluvit o korejském scénáři. Invaze Severní Koreje proti Jižní Koreji v roce 1950 vyvolala vojenský odpor Západu. Do roku 1951 se vedly prudké boje, kdy na severokorejské straně bojovali Číňané. Pak fronta "zamrzla". Výsledkem bylo dojednání příměří - trvá už sedmdesát let. Není to ideál. Jenže i díky statu quo se mohla stát Jižní Korea ekonomicky rozvinutým a demokratickým státem, který má regionální bezpečnostní váhu.

Před sedmi dekádami se mohlo zdát, že příměří je nepřijatelným kompromisem nebo appeasementem, když KLDR nebyla potrestána. Jistě, bylo to za studené války, nicméně přesto takový závěr války možná zachránil tisíce lidských životů.

Miloš Balabán, Právo