Krok od války?

Podle premiéra Petra Fialy není přehnané tvrdit, že Evropa je krok od války, což je něco naprosto donedávna ještě nepředstavitelného. Přiblížilo nás k ní uznání dvou separatistických republik Moskvou a vstup ruských vojsk na jejich teritorium?

Odsoudila ho EU i USA, které ho považují za porušení mezinárodního práva. Je to i konec minských dohod o jejichž naplnění se několik let bezúspěšně jednalo v Normandském formátu za účasti Ukrajiny, Ruska, Německa a Francie. Ozývají se ale i hlasy, že se opakuje "kosovský scénář". Důležité bude, jak se k novému vývoji na východě země postaví obyčejní Ukrajinci a jak to ovlivní ukrajinský vnitropolitický vývoj.

Na stole jsou další protiruské sankce. Nejviditelnější je zatím rozhodnutí německé vlády o nezprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Bude to znamenat přehodnocení tempa energetické transformace a třeba i neuzavření jaderných elektráren? Vážným ekonomickým dilematům se nevyhnou ani další evropské země.

K velké invazi, před kterou už několik týdnů varují především USA a Británie ale zatím nedošlo. Spíš jde o "malý útok" o kterém před časem hovořil prezident Biden. Na východě Ukrajiny jde zatím jen o faktické potvrzení stavu, který zde je od roku 2014. Na linii oddělující separatistické enklávy od území Ukrajiny tak proti sobě bude stát ruská a ukrajinská armáda. Riziko ozbrojených incidentů roste.

Zužuje se okno příležitostí pro diplomacii i když úplně u ledu zatím není. Lídři USA, Francie a Německa Biden, Macron a Scholz prohlásili, že budou usilovat o celistvost a suverenitu Ukrajiny spolu s úsilím, jak předejít další eskalaci napětí. Stále je ve hře summit Putin-Biden, který předjednává Paříž. Ukrajina tak musí čekat k čemu dojdou velmoci. Pokud summit ovšem vůbec bude, protože v pátek se měli v Paříži setkat francouzský a ruský ministr zahraničí Le Drian a Lavrov. Ze schůzky ale sešlo.

Situace připomíná studenou válku, v níž osud světa závisel na SSSR a USA. Shodou okolností letos uplyne právě šedesát let od Karibské krize, která hrozila bezpečnostním Armageddonem. John Kennedy a Nikita Chruščov si nakonec uvědomili co by znamenalo překročení červené čáry. I proto se svět ve druhé polovině studené války vyhnul frontální konfrontaci dvou supervelmocí.

I otevřený střet bez jaderných zbraní by měl v dnešní silně globalizované ekonomice nedozírné ekonomické a sociální následky. Evropa by byla jednou z hlavních obětí. Je důvod pochybovat o připravenosti států čelit dalšímu strategickému šoku, Česko nevyjímaje.

Společnost není připravena na zátěžové situace, což ukázala i pandemie. Přinesla nejen oběti na životech a obrovské materiální ztráty ale i nemalou společenskou frustraci. Vše znásobuje růst cen energií a inflace. Koheze společnosti je oslabená, řadě lidí hrozí existenční problémy, politická kultura je v krizi. Další krizovou situaci by společnost nemusela úplně ustát.

Diplomacie tak zůstává nadějí, že k šoku nedojde. I když, doufejme, bude mít nakonec diplomacie navrch je to po pandemii další připomínka zranitelnosti společnosti ve stále více nepředvídatelném a rizikovém světě v němž probíhá nelítostný střet globálních mocností.

Miloš Balabán, Právo