Macronova noční můra. Francie ve varu má před sebou dramatické měsíce do prezidentských voleb
Emmanuel Macron si asi takto závěr své prezidentské mise nepředstavoval. Půl roku předtím, než definitivně opustí po deseti letech Elysejský palác se Francie potýká s rozsáhlými protivládními protesty v ulicích francouzských měst., které nezažila od protestů "žlutých vest" v letech 2018-2019.
Jejich spouštěčem se staly protesty studentů proti nefunkčnímu, finančně a personálně nedostatečně zajištěnému vzdělávacího systému, který už neodpovídá svému účelu. Terčem kritiky byla i rozpadající se školní infrastruktura.
Rozsah protestu, ke kterému se ke studentům přidali učitelé i odbory, je mimořádný. Jen v úterý se demonstrací po celé Francii zúčastnilo 256 tisíc lidí podle policie a 450 tisíc podle organizátorů. Uzavřeno bylo 1800 středních škol od Lille po Marseille a Nantes. Poškozeno jich bylo více jak sto. V řadě míst došlo i k násilným střetům s policií, které se neobešly bez použití policejních granátů a gumových projektilů. Zadrženo bylo přes šest tisíc lidí - většinou nezletilých bez předchozího záznamu v trestním rejstříku.
Motiv protestů se ale "revoluční náladou" rozrostl: proti zákazu mobilních telefonů ve školách, "rasismu" ve Francii proti migrantům až po kritiku Izraele za jeho válku v Gaze.
Iniciativu začali přebírat mladí muži z imigrantských rodin demonstrujících kvůli nenávisti vůči státu, který je obviňován ze všech neřešených sociálních neduhů.
Připomíná to návrat k nepokojům po smrti sedmnáctiletého teenagera francouzsko-alžírského původu Naëla Merzouka, kterého v roce 2023 zastřelil policista na pařížském předměstí poté, co se pokusil ujet z místa dopravní kontroly, neboť neměl řidičský průkaz.
Sečteno a podtrženo: Francie je konfrontována s celonárodní vnitropolitickou bezpečnostní krizí. Může to samozřejmě ovlivnit francouzské prezidentské volby v dubnu příštího roku.
Svoji příležitost vycítil lídr francouzské krajně levicové strany "Nepoddajná Francie" a prezidentský kandidát Jean Luc Mélenchon. Vyzval své příznivce, aby se k protestům připojili. Nepochybně tak přilil olej do ohně rostoucí politické polarizace ve Francii.
Zajímavý pohled na ni poskytl anglický historik Andrew Hussey specializující se na francouzské dějiny a francouzskou kulturu pro server UnHerd. Podle něj francouzskou politickou scénu 21. století formuje napětí týkající se rasy, náboženství a etnické identity. A k tomu překvapivě dodává, že favoritka prezidentských voleb Marine Le Penová, dlouholetá vůdkyně Národního sdružení, je víc než Melenchon podporovaná mladými lidmi, kteří spíše touží po řádu a disciplíně než po anarchii.
Situaci ve Francii se ale může ještě hodně zkomplikovat. Vždyť zároveň s protesty se země dostává do velkých rozpočtových problémů. Finanční kondice druhé největší evropské ekonomiky je velmi vratká. Veřejný dluh země dosáhl v červnu 3,6 bilionu eur – 119 procent HDP. Náklady na obsluhu dluhu se oproti loňsku zvýšily o miliardy eur, protože výnosy z dluhopisů prudce rostou. Obavy z dalšího vývoje jsou velké. Guvernér Bank of France Emmanuel Moulin varoval, že "je třeba udělat vše pro to, aby se před prezidentskými volbami v roce 2027 zabránilo dluhové krizi."
Vláda tak bude muset usilovat o schválení rozpočtu plného škrtů ve výdajích bez parlamentní většiny. Není jisté, zda se to podaří. Snahy o řešení finančních problémů Francie přitom vedly v minulosti k velkým sociálním nepokojům.
Francouzský premiér sice ve středu slíbil, že se bude zabývat obavami protestujících středoškoláků a že vláda zároveň uvolní strategické palivové rezervy s cílem dosáhnout snížení cen, nicméně to spíš připomíná zoufalé zatahování za záchrannou brzdu, která už moc nefunguje.
Prognóza týdeníku The Economist pro následující měsíce před prezidentskou volbou je proto hodně pesimistická: "Ve Francii zmítané neklidem může hněv a frustrace v období před volbami snadno přerůst v ještě závažnější protesty a násilí."
Ve spojení s rostoucími vnitropolitickými tenzemi v Německu a ve Španělsku, kde dokonce proběhnou koncem listopadu předčasné parlamentní volby, to pro Evropskou unii rozhodně není dobrá zpráva.
Miloš Balabán, Lidovky.cz