Mění se svět, nejvíc od studené války

Blíží se konflikt v Íránu ke svému konci? Po třech měsících od jeho začátku existuje naděje, že se tak může stát. Američané a Íránci oznámili, že jednají o Memorandu o porozumění týkající se mírové dohody s Íránem. Bude to ale vyjadřovat přijetí kompromisů z obou stran, a to nemusí být jednoduché - týkají se především íránského jaderného programu a odblokování Hormuzského průlivu.

Ale i když dojde k "mírovému průlomu" svět po konfliktu nebude stejný jak před ním. V prvé řadě přinesl vážné geopolitické otřesy s dlouhodobými dopady. Americký historik Robert Kagan byl v časopise The Atlantic nemilosrdný: USA v konfliktu selhaly, což oslabí jejich globální roli i vůči Číně a Rusku.

Přestalo platit, že bezpečnost svobodné plavby na mořích mohou zaručit pouze USA. Proti íránskému zablokování Hormuzského průlivu jsou bezmocné, Teherán to použil jako svou "jadernou zbraň".

Definitivně se potvrdilo, že kdo chce v současném světě normálně existovat musí snížit závislost na dodavatelských řetězcích. Výpadek dodávek ropy, plynu, helia a hnojiv kvůli válce v Zálivu nutí k rychlému hledání alternativních obchodních tras.

"Logistická suverenita" se stává příkazem doby. Úzkých hrdel globální ekonomiky je totiž víc: třeba Malacký průliv mezi Indonésií a Malajsií nebo průlivu Báb-al-Mandab mezi Arabským poloostrovem a Afrikou, kde provoz už třetím rokem ohrožují jemenští Húsíové.

Těžkou lekci dostaly monarchie Perského zálivu. Vojenská přítomnost Američanů je před válkou neuchránila, jejich model rozvoje počítající s tím, že se budou rozvíjet jako globální finanční a turistický "hub" dostal válkou těžkou ránu. Navíc vzrostla rivalita mezi nejsilnějšími hráči v regionu - Saudskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.

Ty opustily OPEC a orientují se na spolupráci s Izraelem s cílem oslabit Írán. Svědčí o tom i tajná návštěva izraelského premiéra Netanjahua v Emirátech během konfliktu. Saúdi chtějí naopak s Íránem uzavřít dohodu o vzájemném neútočení.

Válka v Íránu oslabuje i NATO. Odmítnutí Evropanů, aby se aliance postavila po bok Američanů vyvolalo Trumpovu nelibost. Prohlásil, že je "papírovým tygrem" a že se USA nehodlají dál angažovat v kolektivní obraně Evropy. Ta musí více přemýšlet o své obraně bez podpory Washingtonu.

Oslabování NATO vyhovuje Rusku a dává mu důvod k pokračování války na Ukrajině, která pociťuje i deficit v dodávkách zbraní kvůli Íránu. Trump navíc Rusko vnímá spíš jako potenciálního partnera než jako protivníka. Ostatně Američané částečně odblokovali ve svém zájmu sankce na prodej ruské ropy. Evropanům navzdory.

Uzavření Hormuzského průlivu těžce dopadlo na Japonsko a Jižní Koreu, hlavní americké spojence v Asii. Ti si navíc nemohou být jisti americkými bezpečnostními závazky. Čína to pozorně sleduje kvůli Tchaj-wanu. Ropný šok přitom posiluje její vliv jako největšího globálního producenta "zelených technologií", včetně elektromobilů.

Jsme prostě svědky největších geopolitických posunů od konce studené války…

Miloš Balabán, MF DNES