„Migrační blitzkrieg“. Nemá Španělsko na pranýři zakrýt selhávání evropské migrační politiky?

Španělský premiér Pedro Sánchez má za sebou vskutku dramatický červenec. Nejprve se stal na summitu NATO v Ankaře cílem kritiky amerického prezidenta Donalda Trumpa, který ho peskoval za jeho vzpouru proti vyšším výdajům na obranu, i když v pozadí byla i španělská neochota poskytnout vojenské základny na španělském území americkému letectvu pro údery na Írán.

Pak ale přišla pro Sáncheze další mnohem horší zkouška: potřeba zvládnout největší požáry ve španělské historii vyvolané mimořádným suchem.

A na to plynule navázala blesková, nicméně rozsáhlá, migrační krize v Ceutě, španělské severoafrické exklávě hraničící s Marokem. Tato červencová politická tečka ale rozhodně asi vyvolala největší rozruch nejen ve španělské ale i v evropské politice.

K čemu tedy došlo? Do Ceuty, kde žije asi 80 tisíc obyvatel, se přes špatně chráněnou hranici dostalo během několika hodin okolo 60 tisíc Maročanů. Velká většina z nich přes moře – obeplaváním hranice pozemní.

Má to svůj důvod. Španělský Nejvyšší soud totiž nedávno rozhodl, že na rozdíl od migrantů, kteří násilně překročí pozemní hranici bude "plavcům" umožněno podrobit se azylovým procedurám s tím, že nebudou okamžitě repatriováni zpět do Maroka. Pašerácké kriminální sítě měly mezi potenciálními migranty rozšířit informaci, že vstup po moři zaručuje přijetí na španělské půdě.

Je tu ale ještě další "motivační faktor". Letošní faktická legalizace pobytu nelegálních migrantů ve Španělsku rozhodnutím vlády – pokud doloží, že pracují a mají čistý trestní rejstřík. Učinilo tak milion lidí…

Do hry ovšem nakonec mohla vstoupit i vyšší politika. Premiér Sánchez totiž nedávno navštívil Alžírsko, se kterým má Maroko napjatější vztahy, především kvůli tomu, že Alžířané uznávají nárok separatistického hnutí Polisario na území Západní Sahary, což Maroko odmítá. Nemohl tak Rabat demonstrovat vůči Madridu svojí laxností k migrační vlně do Ceuty, že má nástroj jak "umravňovat" španělskou zahraniční politiku?

Popravdě řečeno zdůvodnění marocké vlády, že za náhlým přílivem migrantů přes hranici stojí propaganda převaděčských gangů nezní moc důvěryhodně. To by totiž znamenalo, že nemá zcela ve svých rukou vnitřní bezpečnost země. A Maroko určitě není tak rozvrácenou zemí jako třeba Libye.

Zneužití migrantů jako politické zbraně není přitom nic nového. Viděli jsme to před několika lety v Bělorusku, které vysílalo africké a asijské migranty na hranici s Polskem.

Přesné pozadí "migračního blitzkriegu" je ovšem zatím nejasné. V každém případě ale vyvolal v Evropě doslova politickou bouři. Na Madrid se snesla za slabou ochranu hranice tvrdá kritika především ze strany Itálie, italská premiérka Giorgia Meloniová dokonce pozastavila Schengen se Španělskem. A následoval dopis 22 lídrů členských zemí EU, kteří vyjádřili vážné znepokojení z ohrožení hranice EU s tím, že krizi v Ceutě přiživila legalizace nelegálních migrantů španělskou vládou.

Tady se ovšem nelze ubránit jistému údivu. Vyvolalo snad podobnou reakci rozhodnutí německé kancléřky Angely Merkelové vpustit do Evropy v roce 2015 přes milion nelegálních migrantů, což nakonec v Německu, a nejen tam, přineslo značné společenské, ekonomické a bezpečnostní problémy? A nemá poukazování na chybujícího Sáncheze odvrátit pozornost od vážných chyb v migrační politice řady dalších evropských lídrů? Nelze si v této souvislosti samozřejmě nevzpomenout na to, jak byl svého času nemilosrdně kritizován bývalý maďarský premiér Viktor Orbán za jeho důraz na technické a bezpečnostní zajištění schengenské hranice země.

Do popředí tak vystupují závažné otázky i přes to, že migrační krize v Ceutě rychle končí – zpátky do Maroka se už vrátila drtivá většina těch, kteří hranici nelegálně překročili. Teď bude zajímavé sledovat, jak vážně myslí evropští lídři svoji výzvu k odstranění všech politik, které by mohly být "přitažlivými faktory" pro nelegální migranty do Evropy. To se rozhodně netýká jen Španělska. Sjednaný evropský migrační pakt na to odpověď úplně nedává.

Miloš Balabán, Lidovky.cz