„Muslimské NATO“ Američanům nevěří

V saudskoarabské Mekce, nejposvátnějším místě muslimů, podepsaly lídři Saudské Arábie, Turecka a Pákistánu dohodu o vzájemné obraně. Stanoví, že "útok proti kterékoliv z nich, bude považován za útok proti všem".

Ihned po podpisu se proto začalo spekulovat o tom, že se jedná o zárodek vzniku jakéhosi "muslimského NATO". Časem to vyloučeno není, teď je ale v popředí snaha tří silných aktérů reagovat na zvýšená bezpečnostní rizika v blízkovýchodním regionu vyvolaná válkou Spojených států proti Íránu. Jejich spojenectví představuje významný geopolitický, vojenský a bezpečnostní posun.

Vstupuje do něj Turecko jako člen Severoatlantické aliance s jeho druhou nejsilnější armádou čítající 480 tisíc hlav. Do vínku dává sofistikovanou obrannou výrobu zahrnující i produkci vyspělých dronů. Pákistán pak disponuje armádou s velkými bojovými zkušenostmi, a hlavně jaderným arzenálem. Saúdská Arábie může spolupráci "vyztužit" obrovskými finančními zdroji. Nezanedbatelná je i jejich společná diplomatická váha.

Všichni tři signatáři dohody jsou konfrontováni s tím, že Spojené státy uvízly ve válce s Íránem. Zároveň nejsou úplně schopny ubránit své spojence v Perském zálivu, kteří nesou hlavní tíhu íránských odvet, zatímco jejich schopnost exportovat ropu a zemní plyn přes zablokovaný Hormuzský průliv je prakticky pozastavena.

Silně to pociťuje i Saudská Arábie. Pryč jsou doby, kdy vojenské, politické a ekonomické vztahy Saúdské Arábie se Spojenými státy dosahovaly úrovně komplexního strategického partnerství.

Turecko mělo v průběhu íránské války obavu ze snah USA a Izraele zapojit do boje proti íránskému režimu kurdské islámské militanty. Tento plán byl sice odložen, ale Turecko i Pákistán mají stále obavy z přelití bezpečnostní nestability přes jejich hranice s Íránem.

Islámábád má i vlastní bezpečnostní trable: od února je v pohraničním konfliktu s Afghánistánem a stále existuje silné napětí ve vztazích s Indií, v květnu 2025 se s ní dokonce dostal do krátkého ozbrojeného konfliktu.

A zejména Saudská Arábie a Turecko s podezřením sledují i izraelskou politiku, která podle nich začíná více sázet na vojenskou sílu než na diplomacii. Navíc se dostává i do rozporu s USA v Libanonu nebo v Gaze.

Příznačné v této souvislosti je, že oznámená dohoda o civilní jaderné spolupráci mezi USA a Saudskou Arábií zůstává u ledu. Byla totiž torpédována naléháním amerického prezidenta Donalda Trumpa, že Rijád musí kvůli tomu navázat diplomatické vztahy s Izraelem.

Nejdůležitější poselství nové dohody ale míří do Teheránu. Má mu sloužit jako varování, že jakýkoliv íránský útok na Saudskou Arábii by mohl přinést tureckou a pákistánskou vojenskou reakci. A to nemůže íránský režim rozhodně přehlédnout.  

Miloš Balabán, MF Dnes