Nevábná perspektiva. Komu zůstane po skončení americké energetické hry v ruce Černý Petr?
Překvapivé rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa o nákupu ruské nafty, vyvolalo pobouření jak na Ukrajině, tak i v Evropě. Z Evropy zní silná slova o "zradě" a "noži do zad". Trumpův vzkaz o evropské licoměrnosti má ale bohužel racionální jádro. Vždyť země Evropské unie zaplatily podle mluvčího Evropské komise od začátku ruské invaze na Ukrajinu, tedy od února 2022, za ruské uhlovodíky 209 miliard dolarů (4,5 bilionu Kč). A jenom letos dovezla Unie z Ruska rekordní objem zkapalněného plynu - 12,8 milionu tun. Nic na tom nemění fakt, že se Unie chce od Ruska do konce příštího roku úplně energeticky odříznout.
V každém případě ale Trumpovo rozhodnutí narušuje dlouholetou sankční politiku vůči Rusku. A fakticky dochází ke zmražení zákona o "ďábelských sankcích" vůči Moskvě a potažmo Číně, který připravil v červenci náhle zesnulý americký senátor Lindsey Graham. Dlužno ale dodat, že Trumpův naftový "deal" s Putinem nevyvolal v americké politice až tak velké zemětřesení. Zatím se vůči němu ohradilo jen dvanáct demokratických a republikánských senátorů.
Je ale pravdou, že dodávky ruské nafty do Spojených států s vyššími cenami pohonných hmot na amerických benzinkách asi nepohnou. Možná, že to ale měl být signál, že prezident aspoň dělá vše, co je v jeho silách, aby ceny klesly. Bílý dům také mohl dojít k závěru, že si nemůže dovolit zachovat úplné embargo na ruskou ropu a rafinované produkty z ní v situaci, kdy konec konfliktu s Íránem je v nedohlednu. Ohledy na Ukrajinu a spojence tak šly stranou.
Nemůže ale být v pozadí i širší geopolitický a geoekonomický záměr? Je třeba připomenout, že Trump od svého prvního zvolení před deseti lety prosazuje "americkou energetickou dominanci". Tento cíl byl zahrnut do Národní bezpečnostní strategie USA, řady prezidentských dekretů a úkolů. Došlo i k vytvoření Národní rady pro energetickou dominanci.
Ruská invaze proti Ukrajině Američanům nahrála. Evropa se po začátku ruské invaze více energeticky přimknula k USA. Ty dnes pokrývají zhruba dvě třetiny veškerého dovozu zkapalněného plynu do Evropy. Navíc se Evropská unie kvůli dosažení patnáctiprocentního cla v obchodě s USA zavázala do roku 2028 nakoupit americké energetické zdroje v hodnotě 750 miliard dolarů.
A není vyloučeno, že se v zákulisí dohaduje další americký byznys s Ruskem. Svědčí o tom zpráva agentury Reuters, že probíhají jednání o účasti amerického investora na projektu Nord Stream.
K tomu je nepochybně ještě dlouhá cesta nicméně představa, že by po konci války na Ukrajině mohly Američané potenciálně dodávat do Evropy ruský plyn musí být pro evropské lídry naprosto nepředstavitelná – americký kapitál by se ocitl mezi ruskými zdroji a evropským spotřebitelem. Není tak na obzoru nevábná perspektiva dalšího prohloubení evropské energetické závislosti na Spojených státech?
A pak je tu ještě další "detail". V dubnu 2025 podepsaly USA a Ukrajina rámcovou dohodu, která Američanům otevřela cestu k těžbě ukrajinských přírodních zdrojů, včetně ropy, plynu a kritických prvků vzácných zemin.
Nemá tedy Evropa v ruce Černého Petra pro poválečné období, které jednou nastane? Američané budou kasírovat za energie a nerosty a Evropa bude kromě energetické závislosti na nich platit rekonstrukci zničené Ukrajiny. Konzervativní odhady uvádí částku okolo 600 miliard eur.
Nemá tak nejen Brusel, Paříž a Berlín o čem přemýšlet?
Miloš Balabán, Lidovky.cz