Okouzlení královským majestátem. Návštěva Karla III. v USA udělala z Trumpa na čas vřelého politika

Spojené státy tento týden žily návštěvou britského panovníka Karla III. Americká média na chvíli opustila konfrontační politický tón odrážející rostoucí americkou politickou polarizaci a věnovala více pozornosti událostem, které byly s návštěvou spojené.

V komentáři televizní stanice CNN jsme se mohli dočíst, že v zemi, která se téměř na ničem neshodne byla britská královská rodina vřele přijata jak republikány, tak demokraty.

Král měl přitom delikátní poslání: obrousit konfliktní hrany v americko-britských vztazích, které se nakupily v posledních týdnech hlavně kvůli válce s Íránem.

Odmítnutí britského premiéra Keira Starmera válku podpořit vedlo Trumpa k jeho očerňování i znevažování britské armády. A ještě předtím nesl s velkou nelibostí, že se Starmer připojil k odporu Evropanů vůči americkému záměru na anexi Grónska.

Vztahy mezi USA a Británií klesly na nejnižší stupeň od Suezské krize v roce 1956. Začalo se hovořit i o "potrestání" Británie. Trump prohlásil, že USA mohou stáhnout svoji podporu britské suverenitě nad Falklandskými ostrovy, o něž Britové vedli několikaměsíční válku s Argentinou v roce 1982…

"Závar" do vzájemných vztahů přinesl i únik nahrávky z projevu britského velvyslance ve Washingtonu Christiana Turnera k britským studentům ve kterém uvedl, že "zvláštní americko-britské vztahy" jsou už minulostí. Neznamená to sice podle Turnera rozkol, ale USA a Británie jsou rozhodně na konci jedné éry a ta éra se mění.

Karel III. měl tudíž nelehký úkol: přinést do Ameriky poselství, že Británie stále stojí o úzké spojenecké vztahy se Spojenými státy, zároveň ale dát i najevo, že může mít odlišný pohled na některé otázky a problémy současného světa.

Zajímavý byl v této souvislosti především jeho projev v amerického Kongresu, za který si vysloužil ovace vestoje.

Přednesl ho s typickou britskou zdrženlivostí, přesto do něj vložil skrytá poselství. Trumpovu administrativu nekritizoval, nicméně připomněl důležitost brzd a protiváh v politice, podtrhl důležitost NATO, obrany Ukrajiny i ochrany přírody. Tedy témata, kde Trump často jedná v rozporu s americkými spojenci. Zároveň jemně naznačil, že válka v Íránu škodí jak Britům, tak Američanům.

Prezident s ním nepolemizoval. Možná i z toho důvodu, že podle britského historika Anthonyho Seldona je Karel III. "pravděpodobně jediný člověk na světě, kterého Trump nechce urazit."

I proto během návštěvy nezmiňoval politické neshody s Downing Street a chválil dlouhodobé vazby mezi USA a Británií. Svět viděl vřelejší verzi politika, který ho jinak dokáže prakticky denně svým politickým stylem řádně zaskočit.

Otázkou ovšem je, zda okouzlení královským majestátem nakonec vyústí v nějakou revizi nepřízně Trumpa vůči Británii, a zvláště premiérovi Starmerovi. Pochybnosti jsou na místě, neboť politické rozpory se zdají být dost hluboké.

Přesto je zjevné, že král je pro britskou politiku stále užitečným diplomatickým nástrojem pro svět, ve kterém přestávají platit zažité pravdy a který se nám před očima dramaticky mění.

Miloš Balabán, Lidovky.cz