Podle Merze USA v Íránu selhávají. Obavy z dopadů války v Evropě rostou

Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí asi opět zaskočil amerického prezidenta Donalda Trumpa. Během návštěvy střední školy ve svém vestfálském volebním obvodu nenechal nit suchou na americké strategii v íránském konfliktu.

Podle Merze Washington nemá v Íránu žádnou strategii a neví, jak válku s ním ukončit podobně jako v Iráku a Afghánistánu. Přitom poznamenal, že Íránci "dovedně vyjednávají". Soudí též, že Američané jsou ponižováni íránským vedením, a především Revolučními gardami. Konec konfliktu zatím Merz nevidí i proto, že Íránci jsou silnější, než se soudilo.

Jsou to věru silná slova. Zařazují se do kritického chóru, který zní na adresu Spojených států na konto jejich íránské operace napříč kontinentem především z Francie, Španělska, Itálie, a dokonce i Británie.

Mnozí experti dokonce soudí, že slova premiéra Keira Starmera o tom, že větší zapojení do íránské války a americká blokáda íránských přístavů není v britském zájmu, způsobila největší krizi v britsko-amerických vztazích po druhé světové válce. Teď jí musí v USA "žehlit" král Karel III., který je zde u Trumpa na oficiální návštěvě.

Co ale kritika Merze a dalších evropských lídrů hlavně odráží a co znamená pro evropskou politiku?

Politické špičky Unie zjevně mají vážné obavy, že situace kolem Íránu spěje do nějaké patové situace a že se z jednorázového ekonomického šoku způsobeného hlavně uzavřením Hormuzského průlivu stane šok dlouhodobý. Evropa bude těžce postižena růstem cen ropy a plynu, což může vést ke zpomalení ekonomického růstu.

Německá ekonomika je přitom jednou z nejméně diverzifikovaných ekonomik na světě, která je nejvíce závislá na dodavatelských řetězcích. Navíc trpí strukturálními slabostmi. Německé ekonomické instituty právě snížily odhad potenciálního růstu země z loňských půl procenta na pouhou desetinu procenta.

Navíc od přespříštího roku musí začít EU splácet 25 miliard eur ročně za společný dluh vydaný na boj proti ekonomickým důsledkům pandemie…

Ekonomická stagnace až krize kvůli Íránu může přinést další oslabení "tradičních" stran a otevírat cestu k moci krajní pravici. Přesně za rok čekají Francii prezidentské volby a vůbec není vyloučeno, že do Elysejského paláce zamíří předseda Národního sdružení Jordan Bardella. Alternativa pro Německo spoléhá na vítězství v zářijových volbách v Sasku-Anhaltsku. Přitom si už buduje "dvacetiprocentní předmostí" v západní části země, daleko od bývalé NDR.

Možná jsme tak svědky toho, že americká operace proti Íránu může paradoxně přispívat k tomu co hlásá Trumpova bezpečnostní strategie: měnit Evropu pomocí "vlasteneckých stran", které jsou v opozici vůči současným středovým vládám.

Může ale Evropa nějak efektivněji čelit dopadům války? Merz na pondělním zasedání předsednictva konzervativní frakce CDU/CSU v Bundestagu prohlásil, že se Evropa soustředí na vlastní "diplomatické řešení" války, přičemž koordinuje postup s Washingtonem, i když má "vlastní evropskou představu".

Není tady ale v konfrontaci s nevyzpytatelným politickým stylem Donalda Trumpa spíš přání otcem myšlenky? A neskončí to opět u vytváření nějaké "koalice ochotných", která bude zcela bezzubá?

Miloš Balabán, Lidovky.cz