Přátelský pozdrav Kimovi. Trump šokuje nejen Evropany, ale i Jižní Koreu s Japonskem
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nedávno varoval, že může dojít k opětovnému nasazení severokorejských vojáků na ruské straně proti Ukrajině. Má jich být až padesát tisíc. Neupřesnil, jak k těmto informacím přišel nicméně vybídl k užší spolupráci Jižní Koreu, která by mohla mít obavy z toho, že severokorejská armáda získává na rusko-ukrajinské frontě přímé válečné zkušenosti, což by časem mohlo zvýšit i potenciální hrozbu pro Soul.
Zelenskému ale do toho hodil obrazně řečeno vidle americký prezident Donald Trump. Ve chvíli, kdy mělo v pondělí dojít k zahájení velkého americko-jihokorejského cvičení s účastí desítek tisíc vojáků nařídil "omezit válečné hry" protože Severní Korea byla k jeho administrativě "neohrožující a respektující". A aby toho nebylo málo ještě myšlenku rozvinul na síti Truth Social: "Tyto akce nejsou jen nákladné, přičemž většinu z nich hradí Spojené státy americké (jako obvykle!), ale vysílají signál, který je naprosto nevhodný a nepřátelský."
V každém případě určitě uvedl do pořádných rozpaků (a dost možná i zděšení) nejen Jihokorejce ale i Japonce. Strategická realita není pro ně zrovna povzbuzující. Kim stále modernizuje svou armádu, která se opírá o vlastnictví jaderných zbraní – má okolo dvaceti jaderných hlavic. Čas od času též vypálí balistické rakety do Japonského moře směrem, a ještě utužuje vojenskou spolupráci s Ruskem.
Washington přitom letos v červnu nešetřil chválou na Jižní Koreu za její přístup k obraně země. Americký ministr obrany Pete Hegseth na prestižním Shangri -La Dialogue v Singapuru řekl na její adresu tato slova: "Jižní Korea důsledně investovala do své vlastní obrany, ... protože nemá luxus považovat válku za akademickou záležitost. Žijí na frontové linii, a tak si budují skutečnou bojovou sílu".
Teď ale Trump náhle mění kurz a opět vyčítá Jihokorejcům, že dávají Američanům málo za jejich obranu. A ještě přidal výčitku, že Soul odmítl výzvu USA aby se Jižní Korea zapojila do denuklearizace Íránu. Nemohou být ovšem v pozadí i další motivy? Třeba úmysl dosáhnout nějaký "mírový průlom" na Korejském poloostrově poté, co se Trumpovi nepodařilo dosáhnout míru na Ukrajině, a navíc ještě uvízl v íránském konfliktu? Vidí snad šanci v obnovení dialogu se severokorejským lídrem Kim Čong-unem s nímž se třikrát sešel v průběhu svého prvního prezidentství? Dlužno dodat, že to ovšem k žádnému rozmrazení vztahů mezi USA a KLDR nevedlo.
Soul a Tokio si tak podobně jako Evropa musí zvykat na Trumpovu nepředvídatelnost. Může to nakonec vést i k přemýšlení o potřebě budovat více vlastních obranných kapacit nezávislých na Washingtonu a jeho odstrašující síle. Japonsko třeba modernizuje armádu nevídaným tempem. A v Jižní Koreji se dnes velmi vážně diskutuje o potřebě pořídit si vlastní jaderné zbraně. Něco takového přitom bylo ještě před pár lety naprosto nemyslitelné.
Oba klíčoví asijští spojenci USA musí navíc vnímat, že konflikt v Íránu už "odčerpal" nemalou část amerických vojenských sil rozmístěných v asijsko-pacifickém regionu. Zajímavě to ilustruje fakt, že jediná americká letadlová loď v západním Pacifiku USS George Washington míří do vod poblíž Íránu, aby vystřídala ve službě letadlovou loď USS Abraham Lincoln, která je sužována poklesem morálky námořníků, kteří jsou na moří více než 200 dnů bez zastávky v přístavu.
Nepředvídatelnost a strategická nejistota nejsou v konečném důsledku v citlivém asijsko-pacifickém regionu příliš dobrou zprávou. I když pro Kim Čong-una to asi úplně neplatí.
Miloš Balabán, Lidovky.cz