Přinesla něco schůzka velké trojky?
Čínský Šen-čen byl včera svědkem schůzky, kterou svět neviděl více než osm dekád od setkání lídrů Sovětského svazu, USA a Británie na Jaltě, která rozhodovala o uspořádání světa po 2. světové válce.
Sestava byla ovšem jiná: zůstaly pouze Spojené státy, SSSR nahradilo Rusko, které vzniklo na jeho troskách před 35 lety a Británii nahradila Čína. Ilustruje to změněné geopolitické reálie.
I dnes je ale hlavním kritériem pro jednání v takovém formátu vojenská síla. U stolu seděli lídři mocností disponujících nejsilnějším potenciálem jaderných zbraní. Každý měl ovšem i vlastní motivaci proč se schůzkou souhlasil.
Si Ťin-pching chtěl představit Čínu jako mocného diplomatického hráče globální politiky, což je pro něj důležité i z vnitropolitického hlediska – příští rok se bude na stranickém sjezdu ucházet o čtvrté funkční období v čele země.
Pro Trumpa to byla možnost, jak po otřesu ve volbách do Kongresu posílit svou pozici. To mu umožní nejen přímo diskutovat o sporných otázkách s Moskvou a Pekingem, ale také se zapojit do třístranného dialogu o globálních výzvách, jaderné bezpečnosti a globální ekonomice.
Putin dostal další příležitost ukázat, že není na mezinárodní scéně izolován. Dosáhl přitom návratu k vrcholnému stolu globální diplomacie, aniž by učinil jakékoli významné ústupky ohledně Ukrajiny. Především Evropa to musí sledovat s nelibostí.
Cesta ke společné schůzce byla lemována americko-ruským summitem v Anchorage, který ale nepřiblížil ukončení války Ruska proti Ukrajině i dvěma letošními čínsko-americkými summity- ty hlavně otupovaly hrozící obchodní válku mezi dvěma nejsilnějšími světovými ekonomikami.
Turbulentní situace ve světě přetrvává – k válce na Ukrajině se přidala válka v Íránu, globální ekonomika tone v nejistotě, mezinárodní právo již není schopno předcházet konfliktům, mezinárodní řád přestává fungovat.
Těžko se ale dalo očekávat, že by osmdesát minut trvající schůzka na okraji summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství mohla přinést nějaký zásadní průlom ve světových záležitostech k lepšímu, neřešily se Ukrajina ani Írán, i když o to asi Putin s Trumpem stáli.
Je pozitivem, že se v přijaté mírová deklaraci uvádí, že "jadernou válku nelze vyhrát a nikdy se nesmí vést" a že pokračuje dialog "zaměřený na prevenci šíření jaderných zbraní".
Berme v potaz, že všechny dohody o kontrole zbrojení mezi USA a Ruskem už vypršely a bude se muset vytvořit nová jaderná bezpečnostní architektura i s čínskou účastí, jakkoliv to může být složité.
Co je tedy hlavní poselství ze Šen-čenu? Diplomacie na vrcholové úrovni navzdory politickým a bezpečnostním animozitám stále funguje. A za měsíc na floridském summitu G20 může dostat další šanci.
Miloš Balabán, Právo