S Trumpem přichází nejistota

21.01.2025

Donald Trump včera podruhé vstoupil do Bílého domu a svět s napětím čeká na jeho zahraniční politiku. Dočkáme se v ní nějakého zásadnějšího obratu? Signály už vyslány byly. Trump volá po navýšení cel vůči konkurentům Ameriky – Evropské unii, Kanadě, Mexiku a Číně, což může vyvolat obchodní války. Zmínil, že je v americkém zájmu kontrolovat cizí území, konkrétně Grónsko a Panamský průplav. Vyzval Kanadu, aby se z ekonomických důvodů připojila ke Spojeným státům. Pohrozil Hamásu, že může čekat peklo, pokud nepropustí izraelská rukojmí a slibuje, že vyřeší konflikt na Ukrajině. A spojencům v NATO vzkázal, že by měli vydávat pět procent HDP na obranu.

Z přehršle ambicí mu už jedna vyšla: podle amerického ministerstva zahraničí i předsedy katarské vlády sehrál tým Trumpa velmi výraznou roli při sjednání příměří mezi Izraelem a Hamásem.

Bude ale Trump a jeho administrativa mít nějakou ucelenou zahraničněpolitickou strategii? Nebude to poněkud chaotická politika jako v prvním Trumpově volebním období? Něco naznačilo slyšení nového ministra zahraničí Marca Rubia v zahraničním výboru Senátu amerického Kongresu.

Rubio konstatoval, že americká zahraniční politika sloužila nikoliv národním zájmům ale "liberálnímu světovému řádu" se kterým souvisela i politika globalizace. Podle Rubia to byla fantazie a nebezpečný omyl, neboť USA se v jejím zájmu deindustrializovaly, dostaly do krize a závislosti na protivnících, čímž měl nepochybně na mysli hlavně Čínu. Výklad uzavřel kategoricky: současný světový řád je "zbraní, která Ameriku ničí".

Trumpova administrativa teď proti němu zřejmě hodlá vystoupit vycházejíce z hesel "Amerika na prvním místě" a "Učiníme Ameriku znovu velikou", a to i na úkor nejen protivníků ale i spojenců. Komentátor Gideon Rachman ve Financial Times to označil za "absolutní dárek" pro Putina a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, kteří mohou za svoji strategickou prioritu vyhlásit kontrolu Ukrajiny nebo Tchaj-wanu. Vyčítat jim snahy o korekci nebo dokonce změnu "nespravedlivého" světového řádu pak půjde jen těžko.

Nemůže být ale ve hře i varianta tvrdé konfrontace mezi soupeřícími mocnostmi ve stylu studené války? Nebo naopak politika rozdělení "sfér zájmů ", což by odpovídalo Trumpovu naturelu "transakční bezpečnosti" něco za něco? Nedá se vyloučit ani kombinace těchto strategií.

Evropa se ovšem musí připravit na to, že dojde k oslabení transatlantické vazby a že se americká politika bude více dostávat do rozporu s jejími zájmy. Další osud Ukrajiny se stane testem, co je možné od radikálnějšího obratu Washingtonu očekávat. 

Miloš Balabán, Právo