Sankční úder v rizikovém světě
Rusko je za rozpoutání války na Ukrajině terčem masivních sankcí. Západ je v nich jednotný jako nikdy předtím. Je to jeden z hlavních nástrojů, jak Rusko přimět k zastavení války ničící Ukrajinu.
Maxim Mironov ve Foreign Affairs píše, že sankce jsou i riskem: zatvrdí ruský lid, který nemá přístup k informacím v jeho protizápadním mínění a doženou elitu země k emigraci.
Mohou být jedním ze spouštěčů kolapsu Ruska, jako byla invaze do Afghánistánu v případě SSSR? Nebo se naopak stanou akcelerátorem jeho těsnějšího ekonomického přimknutí k Číně a Asii, což by pro Evropu nemusela být úplně dobrá zpráva? Zatím přesně nevíme.
Víme ale, že Rusko není Severní Korea. Sankce proti ní globální ekonomiku nerozkolísají. V případě Ruska to neplatí. Je na prvním, druhém a třetím místě mezi světovými vývozci zemního plynu, ropy a uhlí. Evropa je na energetických komoditách z Ruska závislá. Chce to odstranit, jenže rychle to nepůjde. Německo bylo postavena před neřešitelnou volbu: neodebírat plyn a tím nepodporovat Rusko, ale zároveň riskovat kolaps hospodářství a sociální nestabilitu. Plyn teče dál.
Rusko dodává na světový trh desetinu produkce hliníku a mědi a pětinu niklu pro baterie. Jeho dominance u drahých kovů jako je palladium-klíčového elementu pro výrobu v automobilovém a elektronickém průmyslu, je ještě větší. Ekonomická realita zatím vítězí. Hlavní akcionář ruského těžařského gigantu Nornickel, největšího producenta palladia na světě, Vladimir Potanin o víkendu uvedl, že si podnik dokázal najít alternativní cesty pro jeho dodávky do světa. Ale i tak jeho cena stoupá. Na počátku roku to bylo 1800 dolarů za unci, teď je to 3350 dolarů.
Trhy se obávají i odstřižení světa od ruského uranu. Světové zásoby využitelného uranu by se tak ztenčily, což žene jeho cenu vzhůru.
Válka též přináší globální potravinový deficit. Ukrajina a Rusko se podílí 30 procenty na globálních dodávkách pšenice, 17 procentech kukuřice a více než 50 procentech slunečnicového oleje. Rusko je významným vývozcem hnojiv, jejichž cena již prudce vzrostla, což může mít dopad na růst nákladů na produkci potravin.
Které země jsou nejvíce závislé na ukrajinské a ruské pšenici? Egypt, Turecko, Bangladéš, Indonésie. Jsou to stovky milionů obyvatel. Ve stomilionovém Egyptě, závislém na dovozu z Ukrajiny a Ruska z 80 procent už začala cena chleba stoupat.
Do popředí se dostává hrozba společenských nepokojů nejen v rozvojovém, nýbrž i rozvinutém světě. Stačí vzpomenout žluté vesty ve Francii nebo arabské jaro. Počítejme s migračními vlnami. Egypt je na dohled...
Horká válka na Ukrajině a válka ekonomická tak přináší i do Česka perspektivu nedostatku. Premiér Fiala nám vzkázal, že to musíme zvládnout i za cenu, že se uskromníme. Je to jistě lepší, než když vám na hlavu padají bomby. Jde ale i o to, aby uskromňování nebylo jen pro některé a neprohlubovalo sociální rozdíly a frustraci ve společnosti. Její koheze a odolnost je totiž mimořádně důležitá pro zajištění bezpečnosti státu.
Miloš Balabán, Právo