Sebevrah a nepohodlné otázky

28.12.2022

Karel Schwarzenberg ve včerejším Právu poukázal na kritickou ekonomickou slabost Ruské federace, absenci reforem a vady jejího politického systému spojenou i se systémovou korupcí. Tyto všechny negativní jevy se mohou ještě znásobit ruskou válkou na Ukrajině, která může vést i k porážce Ruska a jeho rozpadu. Cituje Henryho Kissingera varujícího před ponižováním Ruska, ale dodává, že se ponižuje a ničí především samo. Přirovnal ho k sebevrahovi.

S Karlem Schwarzenbergem lze v řadě ohledů souhlasit. Ruská válka proti Ukrajině udělala z Ruska skutečného párie Západu. Jenže do ní řada západních zemí v čele s Německem s Ruskem úspěšně obchodovala, a to nejen v oblasti energetických surovin.

Na ruském trhu působily tisíce německých firem, mnozí bývalí západní politici, nejen nejvíce viditelný Gerhard Schröder, nepohrdli místy v představenstvech a dozorčích radách mnoha ruských firem. A výstavba plynovodu Nord Stream 2 a provoz Nord Stream 1 jsou kapitolami sami o sobě. Levný ruský plyn měl být oporou evropské energetické přestavby.

Takže tržní zájem na prvním místě v obchodě s údajně zaostalou zemí přebil politickou ostražitost? Pro západní politické elity by to bylo velmi špatné vysvědčení. Anebo je to jinak a pak je na místě důkladný politický rozbor bez ideologických klišé.

Karel Schwarzenberg konstatuje, že nad cestou do ruské záhuby se nemáme příliš radovat a že radost bychom měl mít teprve tehdy, až se Rusko probere ze svých snů a začne se měnit v hospodářsky úspěšnou, efektivní a demokratickou zemi. Tady se ovšem dere na mysl připomínka z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Tehdy měl Západ velkou šanci ovlivnit budoucnost ještě Sovětského svazu v čele s Michailem Gorbačovem a následně i Ruska.

Profesor William Taubman v monumentálním životopisu Gorbačov: život a doba napsal: "Vůdcové Západu o Gorbačovovi pochybovali, pak z něj byli nadšeni, aby ho nakonec opustili, když mu odepřeli hospodářskou pomoc, kterou zoufale potřeboval. Nejpodstatnější však možná bylo, že se Gorbačov musel vypořádat s Ruskem jako takovým, s jeho tradičními autoritářskými a protizápadními způsoby - po odmítnutí Gorbačova i Jelcina nakonec přivinulo na hruď Vladimíra Putina."

Ano, stalo se to po necelé Jelcinově dekádě, jenž i s pomocí řady západních poradců zaváděl "tržní ekonomiku", která však zdegenerovala v oligarchický systém a zkompromitovala západní hodnoty. A navíc se nepodařilo po konci studené války vytvořit v Evropě skutečně novou bezpečnostní architekturu, ač to bylo Gorbačovovi slibováno.

Před více než třiceti lety se prostě otevřela strategická příležitost pro Západ, jak Rusko přitáhnout. Pokud by byla využita, možná bychom teď nemuseli být svědky ukrajinské apokalypsy.

Miloš Balabán, Právo