Tchajwanská partie v íránském stínu. Dočká se Si od Trumpa ústupků?

Čínský prezident Si Ťin-pching prohlásil při jednání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Pekingu, že Tchaj-wan je "nejdůležitější otázkou v čínsko-amerických vztazích" a pokud by byla špatně řešena mohla by vytvořit "velmi nebezpečnou situaci."

Není to až tak překvapivé – čekalo se, že otázka Tchaj-wanu bude na jednání klíčových politiků planety zvednuta. Je ale možné se zamyslet nad širším geopolitickým kontextem Siova prohlášení.

Po dvou a půl měsících války s Íránem se Trumpova pozice stala více nejistá. Válka se promítá do rostoucích cen pohonných hmot doma, míra jeho popularity prudce klesla. V Íránu se prezident dostává do slepé uličky, naposledy odmítl íránskou odpověď na americký mírový návrh jako nesmysl s dovětkem, že příměří je na přístrojích.

Dovede si ale někdo představit opětovné zahájení rozsáhlých bojových akcí? Je to spíš nepravděpodobné, protože USA by tím mohly zabřednout do nekonečného konfliktu.

Čína by tak mohla Trumpovi svým vlivem na Teherán podat pomocnou ruku. Mohla by za to chtít některé americké ústupky ohledně Tchaj-wanu? Vyloučit se to nedá.

Na posledním osobním jednání obou lídrů v říjnu minulého roku v Koreji nebyla otázka ostrova na stole. Čínu ovšem rozzlobilo, když mu Trump schválil zbrojní pomoc v rekordní hodnotě 11 miliard dolarů a vzkázala do Washingtonu, že by měl s dodávkami zbraní "zacházet s extrémní opatrností."

Teď ale nad Tchaj-wanem visí stín blízkovýchodního konfliktu. Jeho vojenská podpora je ohrožena, protože americká armáda potřebuje zbraně a vojenské kapacity v konfliktu s Íránem. Trump by proto mohl nějaké ústupky ohledně Tchaj-wanu učinit.

Americká expertka na Čínu Mary Gallagherová uvedla v časopisu World Politics Review, že se tak může stát v rámci nějaké širší dohody se Si Ťin-pchingem v podobě souhlasu s omezením nebo zpomalením prodeje zbraní Tchaj-wanu nebo veřejného prohlášení, že se USA staví proti nezávislosti Tchaj-wanu. To by znamenalo určité prolomení americké strategie "nejednoznačnosti" v tchajwanské otázce.

A to by Pekingu mohlo pro tuto chvíli stačit, neboť jeho strategií je sjednocení za co nejnižší cenu a nehodlá se pouštět do nějaké vojenské operace s cílem ostrov obsadit.

Možná i proto, že pozorně sleduje, jak slábne globální vliv Spojených států. Potvrzuje to i faktický neúspěch íránské operace. Známý americký konzervativní historik a politolog Robert Kagan si v tomto ohledu nebral v časopise The Atlantic servítky, když napsal, že konflikt s Íránem "zdaleka nedemonstruje americkou zdatnost, jak opakovaně tvrdí zastánci války, ale naopak odhaluje Ameriku, která je nespolehlivá a neschopná dokončit to, co začala. To spustí řetězovou reakci po celém světě, protože přátelé i nepřátelé se přizpůsobí americkému selhání."

Miloš Balabán, Lidovky.cz

Peking má důvod věřit tomu, že čas je na jeho straně.