Trump a Si jen otupili hrany soupeření

Svět mohl ve čtvrtek ráno sledovat téměř dvouhodinovou schůzku klíčových mužů planety – amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga -v jihokorejském Pusanu. Očekávalo se od ní, že pomůže přerušit obchodní válku mezi oběma mocnostmi, která se s různou mírou intenzity projevuje od nástupu Trumpa do Bílého domu.

Diplomatickými frázemi se na schůzce věru nešetřilo. Trump označil čínského lídra za "skvělého vůdce a tvrdého vyjednavače". Si kontroval slovy, že "rozvoj Číny jde ruku v ruce s Trumpovou vizí učinit Ameriku znovu velikou" s tím, že obě země by měly být partnery a přáteli.

Napětí ve vzájemných vztazích teď poleví. Za to, že Čína nebude bránit vývozu kovů vzácných zemin sníží USA cla na čínské zboží z 57 na 47 procent. Zbývá o tom ještě uzavřít formální dohodu.

Buďme ale realisté. Zatím je to jen otupení hran v mocenském soupeření, obnovení status quo z počátku roku, než Trump obchodní válku s Čínou zahájil.

Washington si teď musí vyhodnotit, zda v obchodním střetu s Čínou netahá za kratší konec provazu. Bylo vážným varováním, když Peking použil proti americkým clům, sankcím a restrikcím svoji globální dominanci v těžbě, zpracování a distribuci kovů vzácných zemin nezbytných pro moderní technologie.

Bez nich je ohrožena výroba high-tech spotřebního zboží, jako jsou chytré telefony, infrastruktury pro zelenou energii, tedy větrné turbíny, solární panely a baterie, i výroba pokročilých zbraňových systémů – letadel, raket a ponorek. Patří sem i Českem objednané stíhačky F-35.

Obrat k "nečínským minerálům" o který se teď Trump snaží, je přitom běh na hodně dlouhou trať hodně přesahující jedno prezidentské funkční období.

Existují ovšem i další důvody proč se Říše středu může cítit sebejistě. Trumpovy obchodní války znepokojily tradiční americké spojence a dále odlákaly od Washingtonu ty mocnosti globálního jihu, které s ním chtěly udržovat korektní vztahy.

Platí to především pro Indii. Indický premiér Nárendra Módí po americkém celním tlaku nakonec po sedmi letech navštívil Čínu, kde dával demonstrativně najevo sblížení s ní. Přitom se posledních pět amerických prezidentů před Trumpem úzkostlivě snažilo udržovat Indii na americké straně - jako čínskou protiváhu.

I vlády evropských zemí jsou nuceny přemýšlet, jak se izolovat od trumpovských rozmarů. Čína se dokonce může nabízet jako předvídatelnější aktér. Tady je možné připomenout, že už se opět stala hlavním obchodním partnerem Německa.

Svět by ale možná v každém případě ocenil více pragmatismu v americko-čínských vztazích na pozadí zásadních změn v globálním mocenském uspořádání. Dočkáme se zde nějakého posunu v dubnu příštího roku, kdy má Trump zavítat na oficiální návštěvu Číny?

Miloš Balabán, Právo