Trump si ve světě bude pořád dělat, co chce
Zahraniční politika obvykle neurčuje výsledek amerických voleb. Speciálně těch kongresových, když prezident zůstává v úřadu. Existují ale výjimky. V roce 2006 získali demokraté většinu v Kongresu díky ostré kritice velmi neoblíbené války v Iráku, kterou vedl tehdejší republikánský prezident George W. Bush.
Po dvaceti letech se situace opakuje: protahující se bezvýsledná válka s Íránem stávajícího prezidenta Donalda Trumpa se pro americké voliče stala ožehavým tématem, protože přímo zasáhla jejich peněženky zvýšením cen pohonných hmot. Mnozí Američané také Trumpovi neodpustili porušení jeho volebního slibu z roku 2024, že "žádné nové války nebudou". Svým způsobem tak íránský konflikt přispěl k drtivé volební porážce republikánů.
Donald Trump se ale těžko stane "chromou kachnou" v zahraniční politice. Má totiž díky svým širokým pravomocím dostatek prostoru, aby v ní jednal bez ohledu na Kongres.
Ostatně i dosud nebral ohled na vlastní republikánskou většinu a v případě většiny demokratické se bude cítit omezen ještě méně. Je možné připomenout, že Trump prosazuje důležitá rozhodnutí prostřednictvím takzvaných výkonných nařízení – od ledna 2025 jich vydal více než 290.
Leckde v Evropě i na Ukrajině teď možná panuje naděje, že se Trumpova fakticky nepřátelská politika vůči starému kontinentu a Kyjevu aspoň částečně změní. Je ale asi planá. Současný prezident by určitě chtěl ukončit válku na Ukrajině, protože mu brání soustředit se na důležitější "bojiště", ale jak ukazují trojstranná americko-ukrajinsko-ruská jednání v Abú Zabí, Kyjev toho nemůže moc očekávat.
Přední německý diplomat a dlouholetý předseda Mnichovské bezpečnostní konference Wolfgang Ischinger uvedl na portálu Politico, že by bylo "chybou, kdyby Evropané předpokládali, že dojde k oteplování transatlantických vztahů". Naopak předpokládá, že se stane pravý opak.
"Pokud se Donald Trump ocitne v pasti kongresových vyšetřování, impeachmentu a bude na domácí frontě omezován nepřátelským Kongresem, bude nutně tíhnout tam, kde je Kongres slabý – v zahraniční a obchodní politice. Musíme se připravit nikoli na harmoničtější transatlantické vztahy, ale na větší ostrost, a ještě větší Trumpovy požadavky vůči Evropě". dodal Ischinger.
Vůbec se nedá vyloučit, že Trump bude ve zbytku svého prezidentského mandátu pokračovat v úsilí o mezinárodní řád, v němž má moc jasně přednost před pravidly a instituce se hroutí pod tlakem velmocí. Velký otazník se teď vznáší nad Íránem. Zdá se, že další eskalace konfliktu není na stole, prezident mluví o blízké možnosti dohody o ukončení války, nicméně kolikrát už jsme tato slova od konce února slyšeli?
Teď byl vyslán z Bílého domu signál, že by se mohlo propojit řešení jak Íránu, tak Ukrajiny. Demokratům se to líbit nemusí, nicméně nezdá se, že by měli nějakou alternativu, jak v případě Íránu postupovat.
Ukrajině jsou demokraté více nakloněni, ale změna strategie vůči ní, třeba posíláním více zbraní, zabere minimálně několik měsíců. Bývalý americký diplomat Kurt Volker se domnívá, že Trump bude ignorovat protesty Kyjeva a evropských spojenců a "začne rušit sankce a uzavírat obchodní dohody s Ruskem" - v zájmu míru.
A pokud by snad Trumpovo mírové úsilí selhalo ruský prezident Vladimír Putin se může pokusit využít zbytku Trumpova mandátu k zajištění co nejlepšího válečného výsledku, než se nejspíš americká politika vrátí k proukrajinskému mainstreamu.
Možná nás tak čeká jízda na divoké horské dráze.
Miloš Balabán, MF Dnes