Trumpovo íránské povolební dilema. Americká porážka by nemusela chutnat ani mnoha demokratům |
Drtivé vítězství demokratů ve volbách do Kongresu může na první pohled snížit pravděpodobnost nové eskalace ve válce s Íránem. I z Teheránu se ozvalo, že je to jasné odmítnutí válečné politiky administrativy prezidenta Donalda Trumpa. Bude to ale skutečně tak?
Nový Kongres se sejde až za dva měsíce a během této doby může Trump rozhodnout o dalších úderech na Írán. Ostatně těsně před volbami zmínil, že Spojené státy už zničily velkou část íránských vojenských kapacit, stále ale musí zasáhnout jeden či dva zbývající cíle, včetně předpokládaného jaderného zařízení známého jako Pickaxe Mountain. Také naznačil, že po volbách nemusí platit žádná omezení.
Na druhé straně zároveň uvedl, že jednání s Íránem o ukončení války pokračují i když Teheránu není možné příliš důvěřovat.
Nelze nebrat v potaz, že pokud by zůstal současný stav "ani válka, ani mír" fakticky by to znamenalo americkou porážku s čím by se nemusela smířit, byť potichu, ani významná část demokratů.
Těžko mohou pominout, že Hormuzský průliv je Íránci nadále ochromen a že Hútíové, spojenci Teheránu, nadále kontrolují další strategický průliv - Bab el-Mandeb, Navíc úspěšně postupují v Jemenu, drtí prosaudské síly a ostřelují samotnou Saudskou Arábii.
To udržuje cenu ropy na vysoké úrovni, což se projevujevysokou cenou benzínu a nafty na amerických čerpacích stanicích.
A pak tu máme i mocnou izraelskou lobby, která je stále v demokratické straně silná. Není přitom pochyb, že pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua by další útoky na Írán byly v nejasné izraelské povolební situaci vítanou vzpruhou v jeho politické partii o politické přežití.
USA také varovaly arabské státy Perského zálivu, že by se měly připravit na "krátkou, ale intenzivní vojenskou kampaň" proti Íránu. Podle listu Wall Street Journal Pentagon přesouvá do regionu z Texasu systémy protivzdušné obrany Patriot, doplňuje zásoby munice a připravuje bombardéry i stíhací letouny na případné údery.
Na druhé straně je třeba vzít v potaz, že americká armáda už dost vyčerpala své zásoby protiraket, což jí může svazovat ruce v dalších válečných operacích.
Trump může ovšem ve skutečnosti hrát svoji další komplikovanou válečnou partii. Jednorázové útoky mohou sloužit k posílení vyjednávací pozice před dalším kolem rozhovorů s Íránem. Nebo může být jejich cílem prohlásit misi za splněnou a stáhnout se.
Proti válečné eskalaci může mluvit i to, že není úplně jasné, co by tím Američané dosáhli. Změna íránského režimu nebo jeho kapitulace rozhodně nepřicházejí v úvahu. A pokud by se na Írán zaútočilo je téměř jisté, že by Írán odpověděl útoky na energetickou infrastrukturu, letiště či hlavní města arabských monarchií v Perském zálivu.
Zkrátka a dobře, ocitli bychom se přesně tam, kde jsme teď – a kde se nacházíme už osm měsíců.
U Trumpa si přesto nikdo nemůže být jist čím překvapí. S velkou mírou nadsázky to ilustruje konstatování jeho bývalého stoupence Tuckera Carlsona: "Můžeme považovat za štěstí, že prezident neshodí na Írán jadernou bombu….".
Miloš Balabán, Lidovky.cz