V Íránu vidíme kontrolovaný konflikt
Po íránských útocích na tankery v Hormuzském průlivu zesílila intenzita amerických útoků na Írán i vojenská protireakce Teheránu. Státy Perského zálivu čelí íránským útokům a Íránské revoluční gardy oznámily v neděli uzavření průlivu až do odvolání. Křehké a v mnoha ohledech vratké příměří trvající od 7. dubna je minulostí.
V pátek to potvrdil americký prezident Donald Trump na ssociální síti Truth Social. Uvedl, že Írán byl jednoznačně informován, že příměří skončilo i když zároveň dodal, že USA souhlasily s pokračováním jednání.
Povedou ale za současné situace k nějakému výsledku? Lze dosáhnout nějaké mírové dohody s níž počítá americko-íránské memorandum o porozumění ze 17.června?
Situace kolem Íránu je chaotická. V minulých týdnech příměří koexistovalo s občasným bombardováním, Hormuzský průliv byl prohlášen za současně uzavřený i otevřený, Trump tvrdil, že USA rozhodně válku vyhrály a že vyjednávání s Íránem o diplomatickém urovnání konfliktu směřuje k úspěšnému cíli. Z Teheránu ovšem zaznívaly protichůdné signály, že si ho přeje a zároveň, že ho odmítá.
Jisté je, že středobodem konfliktu je neochota Íránu vzdát se jeho trumfu – kontroly Hormuzského průlivu -, což je obrovský problém pro USA, jejich spojence v Perském zálivu i globální ekonomiku.
Už před čtrnácti dny americký list The Wall Street Journal konstatoval, že Írán dává Trumpovi na výběr: buď před Íránci kapitulovat nebo otevřít Hormuzský průliv silou. To by si ovšem vyžádalo nasazení amerických pozemních vojsk s rizikem nemalých ztrát, což by bylo pro Trumpa hodně riskantní.
Spíše tak bude pokračovat mezi USA a Íránem stav "ani válka, ani mír". Vojenský analytik CNN Cedric Leighton hovoří o "kontrolovaném konfliktu", kde obě strany nechtějí obnovit plné nepřátelství. Občasné vojenské údery se mohou střídat s diplomatickými jednáními i když nepovedou k nějakému zásadnímu průlomu. A nemusíme být překvapeni, když Trump ohlásí pokračování úspěšného jednání s tím, že "mír je blízko", a hned poté obviní Teherán z jeho neúspěchu.
Zároveň ale platí, že zablokování průlivu je rizikem pro globální ekonomiku. Výpadky dodávek energetických komodit poženou ceny ropy a plynu nahoru, což přiživí inflaci a zpomalí hospodářský růst v Asii i Evropě. Hodně na tom budou dále tratit i všechny státy Perského zálivu.
Neukončená válka ovšem vyhovuje Izraeli, pro něhož by americko-íránská mírová dohoda byla strategickou porážkou.
A Evropa? Trvající nejistota a nestabilita kolem Íránu zhoršuje její ekonomickou kondici a zužují prostor pro další vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajiny.
Přitom na průběh íránského konfliktu nemá vůbec žádný vliv, což je po summitu NATO v Ankaře, který měl být demonstrací jeho jednoty, zvláště trpké zjištění.
Miloš Balabán, Právo