V roztříštěném světě bude hledání shody stále těžší

Před čtrnácti lety pomohl vznik uskupení dvaceti nejsilnějších světových ekonomik G20 překonat dopady globální finanční krize, která vypukla ve Spojených státech. Tehdejší britský premiér Gordon Brown jí označil za nástroj "nového světového řádu", který vede k "nové progresivní éře mezinárodní spolupráce."

Jenže tato éra nenastala. Určujícím rysem současného globálního vývoje je rivalita mezi Spojenými státy a Čínou. Ruská invaze na Ukrajinu odsekla Rusko od Západu, vzrostlo riziko vzniku globálního konfliktu. A hostitel víkendového summitu G20 v Dillí, indický premiér Naréndra Módí uvedl, že G20 musí katalyzovat změnu myšlení v souvislosti se začleňováním marginalizovaných aspirací rozvojových zemí globálního jihu.

Dosahovat shody při řešení klíčových globálních problémů je tak stále těžší. Ukázala to i závěrečná deklarace summitu, kde se hovořilo o válce na Ukrajině. Výsledek musel být kompromisem mezi pohledem Západu, Indie, Číny a rozvojových zemí. Rusko nebylo zmíněno jako původce konfliktu a jen se obecně vyzývají všechny státy k dodržování principů mezinárodního práva, územní celistvosti a suverenity. Ukrajina už dala najevo nespokojenost s deklarací

Indický postoj ovšem nemohl být překvapením. Dodávky levné ruské ropy a plynu pomáhají indické ekonomice a armáda je z 85 procent vyzbrojena ruskými zbraněmi. Módí mluvil před summitem telefonicky s Putinem a poděkoval mu za důslednou podporu Ruska všem iniciativám v rámci indického předsednictví G20.

Západ musí vnímat i fakt, že v G20 může postupně převažovat hlas a vliv nezápadních aktérů. Indii se podařilo na summitu prosadit přijetí Africké unie za kolektivního člena, kterým dosud byla jen Evropská unie.

Klíčovou otázkou ovšem je, jak na G20 nahlíží Čína. Neúčast čínského lídra Si Ťin-pchinga na summitu lze hodnotit jako signál, že v říši středu roste skepse vůči existujícím mezinárodním institucím, které Peking považuje za nepřiměřeně ovlivňované Spojenými státy. Wall Street Journal v této souvislosti citoval vyjádření některých evropských diplomatů, kteří uvedli, že pokud Si nepřijede ani na další summity G20 vliv uskupení to oslabí.

Nabízí se také otázka, zda Peking nepovažuje za užitečnější platformu pro svoji mezinárodní agendu uskupení BRICS, které se minulý měsíc na summitu v Johannesburgu rozšířilo o další členy. Může pak být G20 hlavním fórem pro hlavní mocnosti rozvojového světa?

Zároveň se možná před námi vynořuje obraz roztříštěného globálního řádu, kde supervelmoci už postrádají dostatečný politický, ekonomický a vojenský vliv, aby vládly světu, což řadě zemí umožňuje manévrovat a prosazovat vlastní cíle a zájmy, aniž by se přidaly na tu či onu stranu.

Symbolem této změny je státní návštěva amerického prezidenta Bidena ve Vietnamu, kam zamířil z Dillí. Pro stamilionovou zemi je Čína klíčový ekonomický partner, ale její rostoucí vliv v jihovýchodní Asii chce vyvažovat spoluprací se svým někdejším úhlavním nepřítelem.

Miloš Balabán, Právo