Válečná eskalace je risk pro USA i Írán

Úterní íránské údery na tři tankery v Hormuzském průlivu se staly spouštěčem další eskalace íránského konfliktu navzdory šedesátidennímu příměří dohodnutému v memorandu o porozumění mezi USA a Íránem 17. června. Americká armáda zasáhla několik desítek vojenských i civilních cílů napříč Íránem a americký prezident Donald Trump oznámil ze summitu NATO v Ankaře, že příměří skončilo a jednání s Íránci už je jen ztráta času, neboť jsou lháři.

Íránské drama tedy pokračuje. Není pochyb o tom, že ve hře je zásadní otázka - kdo bude ovládat Hormuzský průliv. Íránci se domnívají, že memorandum jim dává právo průliv kontrolovat, Washington naopak soudí, že ho nemůže ovládat pouze Teherán.

Írán teď nepochybně testuje kam až může zajít. USA mohou zvažovat masivní letecké údery na íránskou vojenskou i civilní infrastrukturu nebo snad i pozemní invazi do pobřežních oblastí podél průlivu. Možná i invazi na ostrov Charg, íránský ropný hub. Jenže náklady na takové operace by byly obrovské a mohly by přinést i vysoké ztráty amerických vojáků.

V potaz je nutné brát i možnost íránské odplaty v podobě dalších útoků na americké spojence v regionu a americké vojenské základny. K tomu už došlo, když Írán vyslal rakety a drony na americké základny v Bahrajnu a Kuvajtu. A íránské drony mohou opět totálně ochromit námořní dopravu v Hormuzu.

To by ovšem mohlo spustit další přerušení těžby a dodávek ropy a plynu s negativními dopady na globální energetický trh, včetně amerických benzinek. Vyšší ceny pohonných hmot ale na nich Trump rozhodně nepotřebuje.

Washington musí brát v potaz i snížení americké strategické ropné rezervy. Ta byla od vypuknutí konfliktu výrazně zredukována, aby pomohla kompenzovat výpadek ropných dodávek z Perského zálivu. Nyní činí 319,5 milionu barelů, což je pokles o 23 procent oproti předválečné úrovni a zároveň je na nejnižší úrovni od doby, kdy jí administrativa prezidenta Reagana začala v roce 1983 doplňovat.

Ukazuje se, že politické důsledky války, kterou Trumpova administrativa špatně naplánovala a katastrofálně nezvládla, náhle nezmizely: čas se krátí a blíží se kongresové volby v polovině volebního období. Válka je pro Trumpa příliš riskantní a Íránci to vědí. Šéf Bílého domu tak může nakonec dát přednost obnovení příměří a jednání.

Ale ani druhá strana ho nemusí odmítat. Týdeník The Economist k tomu napsal: "Většina Íránců touží po hospodářském oživení a zmírnění sankcí, spíše než po opětovném zavedení americké námořní blokády a další válce. Národní obnova bude vyžadovat určité kompromisy s nepřáteli Íránu, nejen další bomby a bombastické výlevy."

Možná paradoxně je tak v dlouhodobém zájmu obou zemí najít východisko z další krizové situace. I s pomocí Pákistánu a Kataru, které už aktivují jednání v diplomatickém zákulisí.

MF Dnes