Ve slepé uličce. Čeká nás kolem Íránu „nekonečné jednání“ místo „nekonečné války“?
Původně měla být americko-izraelská operace proti Íránu zahájená v poslední únorový den "blitzkriegem", který by přivodil pád teokratického režimu a definitivní odstranění potenciální íránské jaderné hrozby. V neděli uplyne 100 dní od zahájení konfliktu a jeho konec je zatím hodně zamlžený.
Režim nepadl, naopak byl schopen tvrdému vojenskému tlaku odolat, a navíc zasáhnout úzké hrdlo globální ekonomiky – Hormuzský průliv. Tím paralyzoval všechny státy Perského zálivu a pošramotil globální ekonomiku.
Američané se ocitli ve slepé uličce a prezident Donald Trump se z ní snaží vymanit jednáním s Íránci o mírové dohodě. K tomu bylo nutné vyhlásit příměří, které trvá i přes občasné ozbrojené incidenty už dva měsíce.
Jednání o dohodě jde ale hodně ztuha. Trump a íránští vůdci se při vyjednávání nemohou shodnout na zmírnění sankcí, režimu provozu v Hormuzském průlivu a na formulacích týkajících se íránského jaderného programu. Diskutuje se však pouze o prozatímní dohodě – rámci pro ukončení nepřátelských akcí, zatímco podrobnosti a konečné dohody o větších otázkách, jako je obohacování uranu Íránem, se budou projednávat v dalších 60denních rozhovorech. Zda se vůbec povede dohodu uzavřít jasné není. Objevují se i nečekané překážky – aktuálně se jedná o zahrnutí příměří v Libanonu do agendy jednání.
Nedá se vyloučit scénář, že jednání selžou a dohoda zůstane na půli cesty. Nebylo by to nic nového – podobalo by se to příměří, které Trump sjednal minulý rok v říjnu mezi Izraelem a Hamásem ohledně Gazy. Pozastavení války mělo být prvním krokem, další rozhovory měly přinést odzbrojení Hamásu, stažení Izraele z Gazy a její rekonstrukci.
Nic z toho se nestalo. S pompou ohlášený lednový vznik Rady míru, která měla být hybatelem rekonstrukce, už je zapomenut. Rada nefunguje a fond pro ni zřízený Světovou bankou je prázdný i přesto, že členské státy Rady do něj přislíbily sedm miliard dolarů (asi 146 miliard korun).
I v samotných Spojených státech je Trump pod tlakem. Sněmovna reprezentantů amerického Kongresu ve čtvrtek schválila rezoluci s cílem přimět ho válku s Íránem zastavit, dokud ji neschválí Kongres. I když je fakticky nezávazná pro Trumpa je nepříjemné, že pro ni hlasovali i čtyři republikáni.
Věstí to ale možné budoucí potíže pro Bílý dům. Může se opakovat situace z roku 2015. Tehdy Kongres, skeptický k vyjednávání prezidenta Obamy o jaderné dohodě s Íránem, přijal zákon, kterým prohlásil svou pravomoc dohodu takového druhu schválit. Podle něj by tak Kongres musel dát Trumpovi povolení k dosažení podstatné diplomatické dohody s Íránem během údajných šedesáti dnů následných rozhovorů.
Anonymní zdroje přitom naznačují, že Trump se nechce spokojit s dohodou, která by byla slabší oproti té Obamově uzavřené před jedenácti lety. Jenže to může být hodně tvrdý oříšek.
Časopis The Atlantic soudí, že Trump může jednání protahovat do nekonečna. Podle něj "pravděpodobným výsledkem nebude další nekonečná válka ale nekonečné jednání, kde všechny zúčastněné strany mají dostatečnou motivaci zůstat u jednacího stolu, ale ne dost na to, aby se zavázaly k přijetí závazků".
A dost možná, že teď Trump bude "nekonečné jednání" potřebovat, aby mohl bez politické úhony projít summitem nejsilnějších západních ekonomik G7 ve Francii, červencovým summitem NATO v Ankaře a hlavně oslavami 250. výročí vzniku Spojených států 4.července, které budou navíc probíhat na pozadí mistrovství světa v kopané v USA, Kanadě a Mexiku.
Dlužno ale dodat, že blízkovýchodní války mohou být i nepředvídatelné. V každém případě ovšem "nekonečné jednání" znamená, že se Hormuzský průliv nemusí jen tak rychle otevřít, což není pro globální ekonomiku dobrá zpráva. Může nás tak čekat horké léto nejen v klimatickém, ale i v ekonomickém smyslu.
Miloš Balabán, Lidovky.cz