Zachrání Johnsona válka?

Britský premiér Boris Johnson ustál rebelii v konzervativní straně vyvolané pořádáním řady večírků s alkoholem i s premiérovou účastí v Downing Street v době covidových omezení. Podpořilo ho 211 poslanců konzervativní frakce v Dolní sněmovně, 148 bylo proti.

Důvod k optimismu přesto nemá. Pokud ho nepodporují čtyři z deseti vlastních poslanců jedná se spíše o Pyrrhovo vítězství. Podle politologů, které oslovil list The Times premiér už fakticky končí.

Je tady ovšem jedno velké ale. Premiér asi spatřuje naději v tom, že by se profiloval v době války na Ukrajině jako válečný lídr, kterého národ potřebuje. Před čtyřiceti lety provedla takový manévr Margaret Thatcherová. V roce 1982 čelila rostoucí inflaci a narůstající nespokojenosti s jejími ekonomickými reformami, což ohrožovalo perspektivu dalšího vládnutí konzervativců. Dovedla ale využít britsko-argentinskou válku o Falklandy. Vítězství v tomto postkoloniálním konfliktu posílilo její reputaci a další volební vítězství měla v kapse.

Dějiny se někdy opakují. Už na konci března se spekulovalo, že "Putin zachránil Johnsona", že premiér se snaží o další "falklandský moment". Stal se válečným jestřábem, který prosazuje vůči Rusku nesmlouvavou strategii. Británie stanula v čele zemí dodávajících Ukrajině zbraně. S prezidentem Zelenským se procházel po ulicích Kyjeva. V květnu jako první zahraniční lídr promluvil v ukrajinském parlamentu.

Zelenskyj mu přízeň oplácí. Na telekonferenci pořádané Financial Times řekl, že je "velmi šťastný", že Johnson vyhrál hlasování o nedůvěře a označil ho za skutečného přítele Ukrajiny. "Jsem rád, že jsme neztratili důležitého spojence, to je skvělá zpráva."

Sám Johnson v den hlasování o nedůvěře potvrdil dlouhodobou podporu Ukrajině. A poté co hlasování přežil prohlásil, že Ukrajina nesmí být tlačena k přijetí špatné mírové dohody. Dá se to nepochybně vyložit jako reakce na některé prominentní evropské hlasy volající po mírové dohodě i za cenu kompromisů. Může to být vzkaz Macronovi do Paříže.

Bez závazků vyplývajících z členství v EU se Johnson pustil i do posilování britského globálního vlivu po brexitu. Prý se pokouší o vytvoření Evropského společenství, jehož lídrem by byla Británie, a dalšími členy Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina a snad i Turecko.

Politický osud Johnsona je ale v prvé řadě úzce spjat s válkou a jejím výsledkem. Jestli to bude stačit na jeho politické přežití není jasné. Zatím jistě víme, že je Johnson populární víc na Ukrajině než doma, a v Černihivu ho dokonce přijali do řad místních kozáků.

Miloš Balabán, Právo