Zrušení soutěže na obrněnce není úplná vlastizrada. Co stačilo dříve, je dnes malé

Před pár dny vyvolal ministr obrany Jaromír Zůna další vlnu hlučných a pobouřených reakcí svým rozhodnutím zastavit zadávací řízení na "univerzální kolovou platformu 4x4". Jejím smyslem bylo pořídit moderní obrněný terénní automobil, jemuž se často zjednodušeně říká MRAP, a to hned v osmi provedeních, převážně pro ženisty a zdravotníky.

Stojí za připomenutí, že během dlouhé afghánské éry naše armáda zavedla několik naprosto odlišných typů takových aut, od lehkých po úplné mastodonty. Dnes lze říct, že s jednou výjimkou to bylo naštěstí v malých počtech; zapůjčené americké stroje navíc zůstaly na místě napospas Tálibánu.

Před pár dny vyvolal ministr obrany Jaromír Zůna další vlnu hlučných a pobouřených reakcí svým rozhodnutím zastavit zadávací řízení na "univerzální kolovou platformu 4x4". Jejím smyslem bylo pořídit moderní obrněný terénní automobil, jemuž se často zjednodušeně říká MRAP, a to hned v osmi provedeních, převážně pro ženisty a zdravotníky.

Stojí za připomenutí, že během dlouhé afghánské éry naše armáda zavedla několik naprosto odlišných typů takových aut, od lehkých po úplné mastodonty. Dnes lze říct, že s jednou výjimkou to bylo naštěstí v malých počtech; zapůjčené americké stroje navíc zůstaly na místě napospas Tálibánu.

Odolnější přepravník

Jednoznačným plusem soutěže vypsané za Jany Černochové byla snaha vybrat na delší dobu jeden typ pro co nejvíc aplikací. Jenže dál už vyvstávají pochybnosti. Úplně univerzální by nová platforma stejně být nemohla. Armáda v minulosti opakovaně, a vlastně i zcela nedávno, nakupovala obrněný vůz Iveco. Má jich relativně mnoho a bude je používat ještě velmi dlouho: jen s tím omezením, že lehčí typ už by ani nedával smysl a moc toho opravdu neuveze.

Na opačné straně stojí další, zcela nový typ z posledních let – tatrovácký Titus od CSG, mnohem větší a těžší. Těch budou mít vojáci brzy skoro stovku. A právě Titus už v předstihu zabral několik hodně důležitých verzí, které by logicky a jednoznačně měly patřit mezi více různých variant skutečně "univerzální kolové platformy". Mají vojáci vůbec jasno, a to i s delším výhledem, v tom, které aplikace chtějí umístit na těžší podvozek (jako je Titus či Tadeas) a pro které jim stačí lehčí auta z aktuálního tendru?

Pro kontext zrušené zakázky dodejme, že vhodných modelů je na světě i v Evropě až nepřeberně a najít zákazníka je docela těžké, protože se nejedná o skutečně bojový prostředek, ale prostě o odolnější přepravník. I bez znalosti zadání lze pochybovat o jeho výstižnosti, pokud se o přízeň ucházely i typy, které by velikostí vnitřního prostoru asi jen hodně těžko odpovídaly některým variantám a jejich typickému nákladu.

Rozpaky a politování pak budí spravedlivé rozhořčení těch, kdo ministerskou stopku tak vehementně napadají – skoro jako kdyby se jednalo o zrušení nákupu už vysoutěženého bojového vozidla pěchoty, stíhačky či tanku. To je samozřejmě nesmysl. Řadu úkolů pro poptávané obrněnce dnes v mnoha armádách plní i obyčejná nákladní auta, off-roady či pickupy, anebo klasické obrněné transportéry. Na druhou stranu, odolnost proti střelám, minám a nově dronům je dnes objektivně potřebná, a zdaleka nejen u čistě bojových strojů. Vozy typu MRAP prokázaly, že dávají smysl i po Iráku a Afghánistánu.

Zase se nás nikdo neptal

Ať se tendru na univerzální obrněné vozidlo dočkáme dříve či později, doporučil bych opravdu hodně široce pojmout testování u útvarů. Pokud se to neudělá, u tohoto typu techniky mají vojáci přímo instinktivní nutkání nadávat: "co nám to zase koupili za krám, zase se nás nikdo nezeptal, co potřebujeme". V případě těchto aut půjde vedle dostatečné balistické odolnosti hlavně o využitelný vnitřní prostor a přístup k němu. Co stačilo před patnácti lety, dnes je malé. I proto stojí za úvahu detaily, jako je zadní rampa.

A nakonec: zrušená zakázka počítala se 185 kusy. To je při osmi verzích pěkný, skromný základ pro mírový provoz a výcvik, možná pro nějaký příští Afghánistán. Dnes ale stavíme armádu pro skutečné nasazení ve skutečné válce, byť po boku mnoha dalších spojenců. V této perspektivě jde prostě o první várku pro první množinu variant. V krizi by byly potřeba další a další – tudíž vyberme jen takový typ, pro nějž výrobní kapacita už existuje a existuje u nás doma. Jinak bohužel, je nám líto.

Libor Stejskal, Lidovky.cz